Máme učit studenty národní hrdosti. To bude legrace. Začnu upozorněním, kolik českých světců, spisovatelů a dalších vizionářů jejich soukmenovci uštípali, ukousali a vypoklonkovali z „naší české vesničky“.
Vezměme to popořadě. Od úsvitu dějin.
Svatý Václav. Toho zabil bratr, protože se mu zdálo, že je Václav málo nacionalista. Organizačně schopný Boleslav nakonec sám s Němci spolupracoval.
Svatý Vojtěch. Byl pro Čechy moc náročný a opravdový, poslali ho umřít do Pruska. Velmi dobrý příklad.
Slavný Karel IV. Vychovaný ve Francii. Čech jak poleno. Nikdy ho nikdo nepřekoná, škoda, že si s ním nemůžeme popovídat.
Komenský. Preferoval svobodu myšlení a možnost publikovat před českými luhy a háji. Naprosto ho chápu.
Havlíček Borovský. Moje láska. Ta jeho opravdovost a schopnost argumentace. A smysl pro hořký humor. A že prý nám ho zabili Rakušáci a Brixen. Houbičky, Češi se na něj vykašlali. Nepřítel vás nezlomí, lhostejnost a devótnost vašich blízkých ovšem vždycky.
Němcová. Chodíme jí s Danajkou zapalovat svíčku na Vyšehrad. K té se Češi zachovali vskutku nadstandardně. Za jejího života. Umírala šťastná a v hojnosti.
Masaryk. Čestná výjimka. Přežil hilsneriádu i rukopisné boje, pro jistotu se oženil s Američankou. Znal se s kdekým a zvládal svou image i public relations. Praktik. Nikoli spisovatel.
Samozřejmě Čapek. Vždycky to myslel dobře. I v Bílé nemoci věřil v Maršálovo lepší já. Nepochopil, že 20. století vyplodilo nové druhy Macbethů. Že diktátory typu Stalina, Hitlera a Gottwalda nezlomí zakrvácené ruce či bílý flíček na hrudi. Hodný, naivní Čapek.
Josef Čapek, Poláček, Vančura, Orten. Oběti nacistické diktatury. Slavné pohřby jim jejich soukmenovci, myslím, nepořádali. Nebyla na to doba.
Popravený Kalandra. 50. Léta. Renč, Zahradníček, Pecka, Stránský a další, mnoho českých spisovatelů a intelektuálů, kteří prošli komunistickými věznicemi a lágry. Někteří tam byli i jedenáct let. Republika tančila a budovala.
Havel. Výjimka. Jen bych ráda, aby někdo zfilmoval Škvoreckého Mirákl, Salivarové Honzlovou nebo Vaculíkův Český snář. V rámci objektivity.
Suma sumárum, být Čechem a vizionářem se nevyplácí. Většinou na to zařvete. Existují výjimky, ale ty včas pověsily vizionářské řemeslo na hřebík. Nebo se dokázaly trefit do průměru. Alespoň na čas.
Na co tedy máme být hrdí?
Aha, zapomněla jsem na Jágra, lázeňské oplatky a české pivo.
PS: Mám češtinu - historii na FF UK.
Na letce a legionáře hrdá jsem. Také na Durycha, Langera a další "bojující" spisovatele. Včetně Seiferta, Holana, Halase, Kryla, Nohavici..... VV
PS 2 (15.10.): Já učím hlavně literaturu. A miluji spisovatele. Českým vědcům se omlouvám, ale tolik o nich nevím. Že se k vizionářům a bořitelům mýtů chovají všude hnusně, to vím.
Jinak: ryzí, odpovědnosti k sobě samému a interpunkce v každém druhém příspěvku. Prosím, přátelé, hlídejte si to, čeština je náš mateřský jazyk.
