„Kde mám bačkory!“ křičím pokaždé, když se vracím domů. Současně mě přes levé lýtko praští tlustý ocas naší feny, zatímco o pravé zadrhne pantofle, kterou Meggie drží v tlamě. Druhou musím vylovit z pelechu za kuchyňským stolem.
Dělala to vždy, ale ke stáru se její fetišismus zhoršuje. Dříve kradla jen ponožky. Máme dva pytle fuseklí, které nemají druhou do páru, protože Meggie ji rozžvýkala. Přestože ji celkem pravidelně krmíme, ponožky patří k jejím nejoblíbenějším pochoutkám.
Neustále lovíme zpod kuchyňského stolu boty a pantofle všech tří členů domácnosti, nejčastěji ovšem mé. Na rozdíl od ponožek je Meggie většinou ponechá vcelku. Letos ovšem rozkousala žabky z Řecka, které se mnou přežily už tři mořské pobyty. Málem jsem jí zbytky nešťastných ťapek omlátila o čumák.
Oblíbenou pochoutkou jsou i kalhotky, které občas vydoluje z prádelního koše. Nepohrdne ani tričky, mikinami a svetry (bavlněnými), občas uloví i domácí kalhoty. Vystýlá si pravidelně pelech mými svršky a krade je po celém bytě. Pravděpodobně je to známka psí citové deprivace. Zřejmě bych s ní měla navštívit psího psychologa.
Kdykoli se zanořím pod kuchyňský stůl a vytahuji odtamtud boty a kusy svého šatníku, Meggie mě zpola provinile a zpola uraženě pozoruje. Většinou má hlavu položenou na tlapách a oči jí plynule jezdí odzdola kolmo vzhůru. Když jí vynadám, nesouhlasně zamručí. Máš hadrů dost, říká mi zjevně, do postele mě taky nepustíš a teď mi tu spíláš kvůli kusu bavlny. Jsi hrozně malicherná panička, ale já to s tebou budu muset vydržet, protože kdo jiný by se mnou coural tři hodiny po lese a sypal mi do misky žrádlo. Ti dva lenoši, co tu s námi bydlí, myslím tedy Chuma a Týnu, se mnou nejdou ven ani na celou půlhodinu.
„Kde mám kartáč!“ křičela jsem včera večer na své nechápavé děti. „Kdo se mi češe mým kartáčem? Nechci vaše vši ani blechy od tátových koťat, chci mít svůj kartáč na svém místě ve svém pokoji, a jestli mi ho budete pořád brát, nebudu vařit ani uklízet ani nakupovat, jenom vám ukousnu hlavu a nikdy už vám nekoupím nic v drogérii…“
Pak jsem odsunula židli od kuchyňského stolu, vytáhla svou modrou mikinu i pět rozkousaných ponožek a šlápla na svůj kartáč.
Začínám mít dojem, že se naše fena snaží stát mnou. Možná tajně vstoupila do nějaké psí sekty nebo provozuje tajnou psí magii.
Příště mi nejspíš ukradne řasenku, rtěnku či sponu do vlasů…
