Moje přítelkyně dnes na blogu práskla, že mám ADHD. A ještě se mě ústy své postavy veřejně zřekla. V ordinaci. A protože nemám čas nic psát, vezmu vás na návštěvu do její zoologické zahrady. Proč si nedat před spaním štipek surrealismu. Nebo poetismu? Nějak ty ismy neumím...
„Mám depku, Terezo. Umřel mi králík.“
Hlas v telefonu je malinko zastřený, z pokoje slyším Tobiášův pláč. Třináctiletý kluk, měl rád svého králíčka.
„Ten, co mi málem ukous prst? Vůbec ho nelituju, Danajko. Má, co si zasloužil.“
„Jseš cynik. Kromě toho, ty jsi mu strčila ruku do klece. Pořád někam strkáš ruce a pak se divíš. Mě překvapuje, že máš ty prsty zatím všechny.“
„Chtěla jsem ho pohladit. Jenom pohladit. Měla jsi nevychovanýho králíka. Byli jste na veterině?“
„Jo.“ Danajka je nezvykle lakonická. „Půjdeme na procházku?“
Máme svou oblíbenou trasu. Stojíme nahoře na hradbách, pozorujeme stříbrošedou řeku pod námi a vzpomínáme.
„Už mi nikdy nehlaď žádnýho králíka, Terezo. Jseš nebezpečná. Jako bys to nevěděla. “
„Myslela jsem to dobře.“
„ Vždycky to myslíš dobře a pak toho nářku a bědování. Ale já lituju jenom toho králíka.“
Návštěva. Kecáme a pijeme čaj. Danajka je trochu nervózní.
„Prosímtě, až půjdeš kolem tý klece s morčaty, zkus do ní nekopnout. Koupila jsem toho samce teprve minulý týden a mám podezření, že zrovna…“
Jdu kolem klece s morčaty a samozřejmě do ní kopnu. Tobiáš u televize nadskočí a vyděšeně ke mně zvedne oči. Proč sem tu klec tak blbě strkají?
„Pravděpodobně jsi jim právě pokazila rozmnožování,“ konstatuje Danajka suše. „Ty nemáš ráda morčata?“
„Jsou mi ukradený. Morčata, králíci, kočky, křečci, rybičky i tasemnice. Mám ráda psy a delfíny. Nejseš z těch zvířat trochu unavená?“
„Jsem unavená z lidí,“ zasyčí Danajka a jde uklidňovat rozmnožující se hlodavce.
Papoušek v kleci mi sprostě nadává. Obě psice mě pozorují vyčítavým pohledem. Přemýšlím, kdy si moje přítelkyně pořídí hada, želvu a zlatou rybičku. A slona.
Pro slona si jde příští týden.
Koupím pro něj zlatou rolničku a budu se houpat na chobotě.
(Miňonky v čokoládě i bez ní, jen kousíček)
