Jak má prostý člověk vědět, kdo je "dezolát?" Jak se má vyznat v "dezolátní sféře", pokud ji pravidelně nesleduje? A znali umělci v roce 1977 při podpisu "anicharty" text Charty 77 a všechny její signatáře?
Učitelská platforma, která má zásluhu na organizaci stávky ve školách, se hned týž den ostře vymezila proti odborářské demonstraci, dokonce vyzvala šéfa odborů Josefa Středulu k rezignaci. Pobouřila ji účast blogera Daniela Sterzika, který si říká Vidlák. Spolek se od něj na sociálních sítích distancoval, neb prý „nepodporuje proruské kolaboranty.“
Předsedkyně spolku tvrdí, že šéf učitelských odborů František Dobšík měl po Vidlákově vystoupení vyjádřit nesouhlas odchodem. Dobšík se po pokárání od Vidláka také distancoval, a když byl dotázán, zda mu nevadilo stát na pódiu s tímto člověkem, vysvětlil, že byl nervózní a četl si projev. A pak pronesl kouzelnou větu: „Přiznám se, je to asi moje chyba, že se paní Mazancová lépe orientuje v nějaké dezolátní sféře…“
Bingo! Proč by měl člověk vědět, koho určitá část společnosti označuje za dezinformátory, dezoláty a proruské kolaboranty? Pokud Pan Dobšík Vidláka nečte a pravidelně neprojíždí seznamy „nepřátel demokracie“, které zřejmě plodí zapřísáhlí „obránci demokracie“ v čele s nějakými „elfy a hlídacími psy“ či jak se všichni jmenují, není jeho povinnost utíkat z pódia, kdykoli se tam nějaký „dezolát“ objeví. Naopak, to by ho jen usvědčilo z „orientace v dezolátní sféře!“.
Napadá mě kacířská paralela. Když na počátku roku 1977 Rudé právo hanebně znectilo Chartu 77 a umělci podepisovali slavnou antichartu, mnozí text dokumentu, který měli odsoudit, nečetli. A pokud pokoutně neposlouchali „rozvracečské“ západní stanice, neznali ani všechna jména bývalých kolegů, kteří Chartu podepsali.
A mnozí stateční „obránci demokracie“ je neznají ani dnes. V diskusi pod blogem mi jeden zapřísáhlý „pravičák“ a velký „havlista“ nedávno tvrdil, že Jiří Gruntorád se flákal po Austrálii a teď kvůli důchodu vydírá hladovkou. Vysvětlila jsem mu, že v Austrálii byl Charlie Soukup, kterého StB vyštvala, a že hladovku drželi chartisté Gruntorád a John Bok. Přidala jsem dobrozdání ohledně jejich zásluh: Jiří Gruntorád vydával samizdaty, založil knihovnu Libri Prohibiti a seděl o rok a půl méně než prezident Havel, o dva roky méně než Ivan Martin Jirous. John Bok si od StB také užil své. Požádala jsem, aby ty dva pod mým blogem nehaněl, neb si jich velmi vážím. Rvát se za principy a nasadit vlastní zdraví, to už se dneska nenosí.
Onen „havlista - pravičák“ si na internetu dohledal zásluhy obou pánů i jejich propojení ve spolku Šalamoun, který mu ležel v žaludku, a aby se očistil, obratem mi omlátil o hlavu „netvora“ Nohavicu. Ale já ho chápu. Kdo se v těch chartistech a antikomunistech má po tolika letech vyznat! Nepracovali, flákali se po bytech, zpívali sprosté písně a psali divné texty. A furt prudí! My máme svého „Vaška“ a demokracii si od žádných dezolátů rozvracet nedáme!
Psáno pro MF Dnes, 29. 11. 2023
