Slavíme. Týně je sladkých osmnáct. Dostala kvalitní kožené boty, v nichž se jí bude skvěle randit i v zimě, krásné modré plesové šaty s baletní sukní (na latinu) a křížek z bílého zlata (ne, že ho zase necháš v tělocvičně!).
Dlouho už jsem nepsala o dětech. Píšu o nich jinam - blog mi přijde jako příliš otevřené médium. ?
Dnes je ovšem trochu zvláštní příležitost. K jednomu plnoletému Chumovi mi zítra v půl desáté ráno přibude i plnoletá dcera. Týna, Kristýna je její jméno literární. To skutečné znají pouze nejbližší.
Kdysi jsem napsala článek Jak poznáte, že vám dospívá dcera. Najdete ho v šuplíku Děti a šešívané léto pod textem - jako i všechny ostatní články o dětech, které jsem na blog pověsila. To bylo Týně sladkých patnáct a ještě se příliš neznala. Nevěřila si. Jen já jsem věděla, že je chytrá, krásná a okouzlující a že si opravdu nemusí zoufat.
Teď už to ví i Týnka. Osmnáctileté slečny by měly znát svou cenu.
Měly by vědět, že jsou princezny, kvůl nimž králové a královny často nemohou spát. Měly by si samy sebe vážit natolik, aby se nedivily, když princové kvůli nim hledají perly v trávě a loví prsteny v moři. Princové se potřebují provětrat a vyzkoušet svou sílu a obratnost. A princezny naopak potřebují rozpoznat toho nejlepšího prince - nešiků, kteří nedokážou přinést živou a mrtvou vodu, je opravdu hodně, Zlatovlásko :)
Týnka má ovšem vlasy po mamince - věřím, že se nepíchne o trn a neusne na sto let. Ani péči o trpasličí chaloupku nemusí nutně přidávat do povinného vzdělání - žádná zlá macecha ji do lesa nepošle.
Naše princezna snad má před sebou plesovou sezónu. Taneční střevíčky už se tetelí na okenním parapetu a divadelní reflektory čekají na novou premiéru...
Milá Týnko, přeji Ti:
- ne abys nepotkala žádné draky - ale aby byl vždycky nablízku meč, který si s dračími hlavami poradí;
- aby ses setkávala jen s dobrými čaroději;
- abys vždycky věděla, co je dobro a co zlo - protože jen tak najdeš tu správnou pohádku.
Tvoje máma
