Hře o trůny jsem se mnoho let vyhýbala, ač mi ji studenti doporučovali. Nedostatek času, pocit, že po Tolkienovi a Sapkowském už na další fantasy svět nemám kapacitu. Nakonec se čas našel, na knihy i seriál. Ten právě finišuje.
Závěrečná osmá řada kultovního seriálu Hra o trůny spěje do finále a fanoušci šokovaně vyjadřují své emoce na sociálních sítích. Pětidílná Píseň ledu a ohně G. R. R. Martina i seriálová verze nazvaná podle prvního dílu ságy se staly společenským fenoménem. Často se o nich hovoří jako o „novém druhu“ brutální, realistické fantasy, v níž se nelze spolehnout na morálku postav ani etiku příběhu, v níž je dobro i zlo promícháno a relativizováno.
Po přečtení pěti dvojdílů Písně ledu a ohně pochopíte, že je to složitější. Že autor možná chtěl vytvořit svět brutálnější a amorálnější, než je Tolkienova Středozemě, ale že postavy začaly žít vlastním životem a dříve či později stály před nutností volby. Boj dobra a zla tu pokračuje, jen v zastřenější, niternější podobě.
Tolkienův Pán prstenů i Martinova sága mají společné zásadní téma, moc a zacházení s ní. A zatímco hobiti z Kraje dokazují, že svět může před totalitní zkázou zachránit i ten nejmenší a nejzranitelnější, Martinovi hrdinové optiku posouvají ještě o krůček. Každý z těch, kteří „zachraňují“ Západozemí, má nějaký zásadní životní handicap, kvůli němuž musí překonat mnoho překážek.
Tyrion Lannister se narodil jako liliput. Jon Sníh byl vychován jako bastard, Daenerys Targaryen jako pronásledovaná dcera mrtvého panovnického rodu. Přeživší sourozenci Starkovi nesou každý svůj kříž – Bran je po pádu ochrnutý, Sansa se musí porvat se svou naivitou a Arya s neschopností přijmout roli, pro niž byla vychována. Podobně jsou na tom i Brienne z Tarthu a Samwell Tarly, dva směšní a šikanovaní outsideři, kteří potřebují pomoc druhého, aby poznali své schopnosti a začali si věřit. Ostatně i sporné postavy, Jaime Lannister či Theon Greyjoy, projdou proměnou až po veliké fyzické ztrátě.
Seriál, jehož závěrečný díl uvede HBO příští týden, se od knih mírně odchýlil. Scénáristé seškrtali postavy a zjednodušili dějové linie, od šesté řady pracovali bez předlohy, ačkoli prý s autorem vše konzultovali. Zprvu těžko rozpoznatelné etické poselství však nese též. Milionům diváků na celém světě ukazuje, že šikanovaní, pronásledovaní a handicapovaní jedinci musí zvládnout více než ostatní, pokud chtějí přežít, a díky takto získaným schopnostem pak mohou mít větší sílu.
Záleží ovšem na nich, jak s ní naloží. Protože i ti nejschopnější někdy propadnou lákadlu moci, uklouznou či udělají fatální chybu, za niž zaplatí všichni ostatní. Čímž se vracíme k Tolkienovi – ale zdaleka nejen k němu.
Psáno pro MF Dnes, 15. 5. 2019
