Nikdy jsem nepěstovala psí blogy, ale proč neudělat výjimku. Ležím tu s bronchitidou a nechávám se obskakovat. Děti brblají, ale uklízí, vaří, nakupují. Nejvíc o mě ovšem pečuje naše Meggie.
Je to už třináctiletá dáma, její matka byla zlatá retrívřice, otec neznámý. Dodnes vypadá jako štěně retrívra či labradora. A jako štěně se i chová. Stačí ji podrbat za uchem a lehá si na záda v očekávání dalších rozkoší. Lidi miluje.
Občas, pravda, je její láska poněkud obtížná. Nedávno k nám přijel na návštěvu můj bývalý student. Když mu Meggie bez rozpaků položila hlavu do klína, tvářil se trochu rozpačitě. Ani se mu nedivím.
Meggii jsme si pořizovali zhruba rok před koncem mé druhé mateřské. Vychovala jsem ji, naučila chodit bez vodítka, běhat vedle kola a slušně se chovat. Můj kamarád veterinář sice tvrdí, že je stejná hysterka jako já, ale většina lidí tak dobrý postřeh nemá.
Když jsem se s dětmi stěhovala do panelákového bytu a otec dětí putoval do velkého domu, který mu pořídila jeho matka, na čas jsem se s Meggií rozloučila. Společná péče o děti navíc znemožňovala, abychom Meggii v bytě zvládli. Také jsem tenkrát nevěděla, jak koupat poměrně velikého psa v plastové vaně. Pobyla u nás vždycky několik dní a vracela se z prázdnin na zahradu.
Potom Meggie těžce onemocněla a podstoupila operaci. Vyčítala jsem si tenkrát, že jsem krkavčí panička, a vzala si ji k sobě na čas v rekonvalescenci. Tvářila se nadšeně. A když se pak děti (hlavně Týna) přesunuly ke mně do bytu, přesunula se postupně i Meggie.
Teď jsem nemocná já. Ležím a chrchlám. Děti se mému pokoji správně vyhýbají (Týna občas práskne dveřmi a pověsí prádlo, Chum občas dojde nakoupit). Nejsou tu od toho, aby bavily nemocnou maminku. Však ona se zabaví sama.
Jen Meggie leží v mém pokoji na koberci a zkoumavě mě pozoruje. Netahá mě ráno za nohu, neskučí a nevzdychá, že chce jít ven. Nemlaská celou noc. Zvedá uši, když promluvím bronchitickým basem. Lítostivě trpí při protivnýh záchvatech kašle a odmítá se zvednout, když ji Chum či Týna chtějí vzít na procházku.
Koupím jí čepeček a zástěrku a udělám z naší zrzky první psí ošetřovatelku...
