Proč otázky v maturitním testu z ČJL tolik mátly studenty, učitele i VŠ pedagogy? Některé skutečně mohou mít více správných odpovědí, vysvětluje v médiích metodička Cermatu pro ČJL Jana Münzbergerová. Ale jen jedna z nich je nejsprávnější.
Mám prázdniny, přesto zneklidním. Otevírám slovník spisovné češtiny. Správný – 1. vystihující skutečnost, odpovídající skutečnosti; 2. odpovídající situaci, potřebě, náležitý, příslušný, patřičný 3. mající patřičné vlastnosti v náležité míře.
Stále jsem neklidná. Třetí stupeň slova správný je sice gramaticky „správně“, ale významově se mi nezdá „nejsprávnější“. Můj šéf mě letos upozornil, že se mu v nějakém mém textu nelíbí slovo „nejpodstatnější“. Ubránila jsem se. Tenhle třetí stupeň si představit umím.
Otevírám mluvnici českou, budu si muset koupit mladší sestřičku, stupňování přídavných jmen... nelze ovšem stupňovat přídavná jména, která vyjadřují vlastnost absolutně, např. slepý, hluchý.... a zase nejsem moudřejší.
Víme, že ideální je třetí stupeň a „nejideálnější“ téměř vulgarismus, který vám v dobré společnosti hladce neprojde. Ale jak blízko má správnost k ideálu? Krůček? Padesát skoků?
S postupujícím věkem i dobou lidé často mění „ideální“ partnery za „přizpůsobivější“ a „správné“ názory za „potřebnější“.
Možná mě můj rodný jazyk trochu předběhl.
Možná bych neměla tolik přebývat v nepotřebném světě nepřizpůsobivých hrdinů, kteří tu „nejsprávnější“ cestu k „nejideálnějším“ zítřkům nikdy nenašli.
Pak bych určitě měla klid.
Didaktický text z ČJL má ve vyšší úrovni obtížnosti pouze 47 otázek.
Text k úloze 48:
A, „Některé odpovědi jsou správné, ale jedna je nejsprávnější.“
B, „Všechna prasata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“
(vzhledem k charakteru úlohy nebude uveden zdroj, ale B je Orwell)
Úloha 48:
Paralela mezi větami A a B je:
a, náhodná
b, pozoruhodná
c, zábavná
d, varující
Která odpověď je nejsprávnější?
