"To pusy riot je celý ňáký divný, ne?", načala matka při vzniklém dialogu nové téma. Dostala se k hromadě starých, mnou dovezených časopisů a analyzovala situaci, která je už mediálně dávno překonaná.
"Jak divný?", zeptal jsem se.
"No, celý takový jako šílený. Ruský holky, co si řikaj anglicky, si na hlavu natáhnou kulichy, na krk si pověsej kytary a vyrazej hrát rokenrol do kostela. To přece neni uplně v cajku.", zhodnotila krátce.
"A co na tom neni v cajku?", ptal jsem se dál.
"Lidi na to nejsou zvyklí. Dyť si vzpomeň, jakej vix jsi dostal, když ses v letnim horku doběhnul do kostela napít svěcený vody, protože žádná jiná voda blíž nebyla..."
"Ale to je dávno a byl jsem dítě. Navíc dítě z nevěřící rodiny. Takže mi přišlo normální povyskočit a z nádoby v předsíni kostela se v červencovym vedru pořádně nalokat."
"A voni jsou snad věřící?", skoro vykřikla máma.
"Kdo?", ztratil jsem se.
"No ty pusy, nebo jak si řikaj.", ladila matka to, co vyřkla.
"Netuším.", odpověděl jsem po pravdě, "ale celý je to už lehce vyčpělý. Holky z tý kapely chtěly upozornit na situaci v Rusku, na diskriminaci a hlavně maj chuť odstranit Putina."
"Odstranit Putina? Tak proč to neudělaj? Proč choděj hrát rokenrol do kostela?", zapřemýšlela nahlas matka, která si o víkendu přečetla jeden článek z konce léta loňskýho roku.
"To je taková forma protestu, víš", reagoval jsem na matčiny poznámky.
"Oukej. Tak fajn. A jakej byl výsledek? Že Putin obsadil Krym a chystá se dál? No to ten rokenrol moc nepomoh, co?", zareagovala ona.
"V případě odstranění Putina ne, to máš recht. Ale dost lidí na celym světě poznalo, že ne každej Rus je ochoten nechat si nasadit ohlávku a třeba se to jednou i díky těmhle holkám povede.
"Jo jo, ale hodně Rusům bylo velice chytře podsunuto, že pusy nejsou pusy, ale magorky. Takže akce "Putin pryč" se jen tak brzo konat nebude..... . Co je vlastně v překladu to pusy?"
"Pussy, dvě s - to asi víš, ne?", začal jsem.
"Ne. Prozraď mi to."
"Vagína", řekl jsem jednoslovně.
"Vagína... hm. A to riot?"
"Povstání, povyk, výtržnost", specifikoval jsem.
"No podívejme, takže zpovykaný p.čky. No vida.", zhodnotila krátce název punkové kapely moje matka.
"No, třeba tak...", dodal jsem pouze.
"Ta to se nedivim, že se jich Putin nebojí..."
