"A tohle jsou naše černý holky, zamávej jim.", nastavila bílá paní kameru mobilu při rozhovoru přes whatsapp směrem ke dvěma Afričankám v resortu na ostrově Nosy Be.
I v ráji, kde jsem se před pár dny probouzel, může dojít k podobnému chování některých Čechů. I ráj občas navštíví nějakej debil, kterej se prostě neumí chovat.
Je dobré dostat podobné "lekce", alespoň člověk ví, kdo je kdo.
To, že ne každý je schopný se v zahraničí domluvit jiným jazykem, než je jeho rodný, bych pochopil.
Co ale nedokážu akceptovat je chování burana, který své buranství ještě okatě znásobí voláním v češtině na africký personál stylem: "... hele, šéfe, pocem." a mává při tom rukama jako v nějaké zaplivané čtyřce.
Od stolů na plážovém baru se ozývalo i názvosloví ve formě "bubáci" a "čmoudi".
Lidé, kteří se takto projevovali, byli většinou takoví, co se prostě neumí chovat.
Načančané ženské a jejich obtloustlí partneři, kteří se nerozpakovali po vypití drinku krkat tak nahlas, že se v náporu zvuků krkání měnily barvy na tělech chameleónů, byli, bohužel, na určitou část roku lidmi, vedle kterých jsem trávil zimní dovolenou.
A přes všechen ten hnus, co vycházel z jejich úst, jsem za tuhle lekci rád.
Svým chováním a de facto reprezentací Česka v zahraničí mi jasně dali najevo, že člověk nemá přehlížet buranství a že je nutné se proti takovému chování postavit a dát jasně najevo, jak odporného rasistického jednání se dopouštějí.
"I díky těmto bubákům máte dovolenou, kterou si vlastně nezasloužíte. Denně máte vypíglované pokoje, denně připravená jídla a v jeden večer jste dokonce se čmoudy tančili za rytmů jejich muziky.", dal jsem do placu ke stolu, kde se v podobném rytmu bílí Češi bavili mezi sebou.
Chvilku bylo ticho, které utnulo další krknutí po vypití sklenice s mojitem.
Někomu prostě leccos nedojde, ale mlčet se k tomu nedá.
Naše černé holky jsem při odjezdu objal a poděkoval jim za servis . Snad jsem tím alespoň částečně omluvil chování některých Čechů. Doufám v to...
