Za Babiše bylo úplně nejvíc nejlíp, jen některé chlapy opustily jejich ženský...

Seděli spolu na zahrádce u stolu vedle mě a víčka měli opuchlá od vypitého piva a sdílených lítostí.

"... tak já jí celý léta živil a vona mi pak řekla, že ze mě cítí špatnou energii, kámo, a vodstěhovala se." vypustil ze svých lehce přiopilých úst téměř dvoumetrový chlap v šortkách a tílku, které prozrazovalo, že ten opuštěný a se špatnou energií chodí pravidelně zvedat železo do nějaké tělocvičny.

"Vole, kámo," bryndal jeho spolustolovník při pití pivo po bradě, "vona mi byla dycky tak trochu podezřelá.", utřel si rty od piva a zasunul další špalíček do elektronického kouřítka.

Hospodská zahrádka u koupaliště byla plná, slunce pomáhalo hospodskému k vyšší výtoči, já měl volný den a tak jsem zase vyšel mezi jiný lidi než ty filmový.

"Jak podezřelá?", zbystřil pan Opuštěný, i přes všechno to očarování alkoholem, svoji pozornost.

"No, podezřelá, kámo.", pokračoval pan Bryndák s vousama mokrýma od vychlazené plzničky, "si jí nesledoval na instáči?", zakýval moudře opile současně hlavou i půllitrem, který držel v pravé dlani.

"Kámo (opilecký škyt), kdy jsem asi měl sledovat její instáč? Já furt makal jako úkáčko. Víš co stojí podprsenka a nehty? A nájem jsem taky táhnul sám. A žrádlo sem platil." slzel pan Opuštěný při specifikaci toho, jak strašně žil. Na drahý podprsenky, žrádlo, nehty a nájem byl sám...

"Jaký žrádlo? Dyť Marcela vůbec nežere.", vyburácelo z úst pana Bryndy.

"A prosecco je co? Kredenc?", reagoval okamžitě pan Opuštěný a znovu loknul zlatou manu z plzeňského skla.

"Takže nemakačenko, a k tomu ještě i alkoholička, kámo. Sem ti řikal, že se mi zdála hned podezřelá. Stejně, jako ta moje, než jsem jí vykop z baráku." a hrc, další lok napůl do pusy a zbylá polovina zase stékala po bradě a odkapávala na stůl, u kterého Brynda a Opuštěný seděli.

Opuštěný odložil půllitr, o stůl opřel oba lokty a opilý obličej uhnízdil do připravených dlaní.

"Proč máme takovou smůlu s ženskejma?", zlehounka zafňukal.

"Vole, kámo," probral se z chvilkové letargie pan Brynda, "víš jaký máme štěstí?", objal fňukajícího Opuštěnýho kolem ramen a z půllitru vychrstl na stůl další hlty zmarněného piva.

"Štěstí?" napřímil se do pozice bystrého pozorovatele u stolu pan Opuštěný.

"Štěstí, pičo, víš jak je teď všechno drahý? Si to představ to živit za současnejch podmínek.", pokýval moudře opilou hlavou pan Brynda. "To bys musel makat jako parta úkáček."

Pan Opuštěný se vyhecoval k výkonu a zamával na našeho vrchního. "Michale, hoď nám sem ještě dva škopky."

"Líp už bylo," poznamenal lakonicky pan Brynda, "teď už bude jenom hůř." pronesl prorocky ve chvíli, kdy před oběma osamělými muži přistály další dva plné půllitry.

---

Dopil jsem svoje pivo, zaplatil Michalovi, přešel jsem ulici, vklouznul za branku do naší zahrady, spustil čerpadlo, do rukou vzal hadici a začal jsem zalejvat. A byl jsem tuze rád, že nemusím řešit podprsenky, prosecco a cenu nehtů...