Tuto větu vypustila z pusy paní pražská primátorka Krnáčová ve včerejších událostech na České televizi.
Vyjádřila se tak k situaci kolem plánované demolice Libeňského mostu, postaveného podle návrhů architektů Janáka, Mencla a Daška a zprovozněného v roce 1928.
O smysluplnosti demolice mostu nemohu polemizovat, protože nejsem stavebním odborníkem. Nerad ale přehlížím skutečnost, že se v Praze bude bourat jeden z architektonicky zajímavých mostů jen proto, že se o něj žádné vedení Prahy v době vládnutí adekvátně nestaralo.
Proč k takové "nepéči" došlo je podle mého názoru obsaženo právě ve větě paní Krnáčové.
Ve svém vystoupení všem, kteří včerejší Události na ČT shlédli, vlastně jasně a bez obalu sdělila, že může říkat pravdu.
Před tím ji říkat nemohla? Nesměla? Neměla zapotřebí?
Vše, paní primátorkou řečené, tedy byla lež? Nebo, abychom byli korektní podle současných "pravidel" - nemluvila pravdu?
Zřejmě ano.
Pak je ale velice pravděpodobné, že pravdu nemluvila (lhala) i o ostatních aktivitách spojených s výkonem funkce primátorky a měla by tedy uvést do "pravdy" i vše zbývající.
Uvést "do pravdy" ještě před tím, než primátorský post opustí a příběhy o pravdě a lžích bude lidem vyprávět z místa, kam bude po opuštění pražské radnice usazena.
P.S. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že politici vždy a všude mluví pravdu. Ještě jsem ale nezažil politika, který by z důvodu nekandidování na budoucí období lidem bez obalu řekl, že v tom minulém lhal.
