V životě se vám může přihodit, že budete mít plnou modrou ikea kabelu hadrů od krve, kterých se budete chtít zbavit. A tak si objednáte taxika...
"Nemoh byste sběhnout za koleje? Já jsem to nějak pomotala a dorazila na adresu kousek vedle.", ozve se z mobilu hlas taxikářky, venku padá sníh v kombinaci s deštěm, je tma a kolem plno "svědků", kteří by mohli ty zkrvavený hadry v tašce zahlídnout. Plán začíná trochu nevycházet...
Čapnul jsem teda kabelu, hodil si ji přes rameno a přes druhé pověsil batoh a vydal se přes kolej k taxiku, kterej měl přijet někam jinam.
"Jééééé, vy máte tašku, to sem nevěděla, drahoušku, to bych to vobjela.", zahlaholí taxikářka a otevře kufr, kam obloukem pošlu tašku s hadrama od krve.
Chvíli ticho, jak tam tu tašku tak richtuju do rohu kufru a pak pomalý, šeptaný a rozechvělý hlas řidičky: "Hele, víte o tom, že je to plný krve, jo?" a opatrné poodstoupení od vozu.
"No, vim.", odpovim krátce. "Proto jedeme do čistírny. Nechci si tim zasvinit celou pračku. A musíte na to šlápnout, protože za půl hodiny v čistírně zavíraj."
"A v těch Nuslích, to je nějaká speciální čistírna?", ptá se řidička dál a lehce se ošívá. Do auta se mnou se jí moc nechce.
"Jo jo, speciální čistírna. Pro vrahy.", řeknu a mám za to, že jsem udělal dobrej fór. "Ale rychle, nebo mi zavřou.", zopakuji nutnost být na pravém místě v pravý čas.
Řidička je paní s lesklou pletí, blonďatými vlasy staženými do culíku a na nehtech se kromě sady prstenů blýskají i kamínky přilepené na dlouhých nehtech. Její břichánek je krytý černým na tělo navlečeným rolákem, který bříško ještě více zdůrazňuje. Černá v tomto případě ztrácí svoji schopnost zeštíhlovat.
"V tý čistírně končíme?", zeptá se chvíli po rozjezdu taxikářka.
"Ne ne, tam nabereme už vyčištěný a povezeme to zpátky sem.", upřesním a vůbec mě nenapadne, že se paní řidičce se mnou už zpátky nechce.
"Vy jste hotovej hromadnej vrah. Jedna práce hotová a tak musíme do čistírny a to druhý už vyčištěný povezeme zpátky.", nutí se do legrace řidička a dívá se na mě při jízdě do zpětného zrcátka, protože jako správnej vrah nesedim vedle ní, ale na zadních sedačkách.
"Jo jo, přesně tak, milostivá. A dupněte na to, protože času je fakt málo."
Taxik na prvních semaforech profrčí na oranžovou. "Oranžová je taková zelená v západu slunce, víte?", usměje se na mě ridička zase do zpětného zrcátka.
Pak jí zazvoní mobil.
"To je dcera, můžu to vzít?", zeptá se mě řidička.
"No jasně.", odpovím ve chvíli, kdy odpovídám na sms, která mi právě dorazila do mobilu.
"Deniso, ahoj, prosim tě rychle, vezu klienta a jsi na odposlechu, protože řídim.", podá taxikářka první informace do mobilu dceři.
"Můžu jít s deváťákama na mejdan, mami?", zeptá se Denisa.
"Kam?", padne dotaz matky.
"K Michalovi domu. Budeme koukat na horrory.", odpoví dcera.
Lehce se mi pozvedne obočí. Dcera chce koukat na horrory a matka má v taxiku hromadnýho vraha a tašku plnou hadrů od krve.
"OK. Ale v deset ať jsi doma.", zavelí matka a auto prosviští další křižovatku řízenou semaforem. Tentokrát jedeme na zelenou.
"V deset to, mami, začíná.", dostane se matce informace o startu mejdanu u deváťáků.
"Tak nikam nechoď a uvař něco k večeři, já to nestíhám. Jo? Ahoj.", rozsekne matka dceřin plán.
"Mami...", zakňučí Denisa.
"Ahoj jsem řekla.", dodá už jen taxikářka a křižovatku na nábřeží projíždíme opět na oranžovou.
"Děkuju.", řeknu ze zadní sedačky.
"Za co?", zeptá se mě paní za volantem.
"Že to tak kalíte. Takhle tu čistírnu stihneme."
"Jen aby nás ale nezastavili policajti. Si to představte...", začíná v hlavě taxikářky narůstat scénář.
"A co by se stalo? Zkontrolovali by papíry a možná by vám vylepili nějakou pokutu.", odpovím.
"A co když vlezou do kufru? Ty hadry vod krve. Dyť by nás oba mohli zavřít do vazby."
Míjíme Výtoň.
"Jako myslíte Bonnie a Clyde?"
"Nestrašte mě ještě víc. Od čeho je vlastně ta krev.", stává se taxikářka odvážnou.
"Ále..., manželka se bála jít k doktorovi s bradavicí, tak jsem jí ji vyříz´ já a krve bylo, jako bych jí podřezal.", zafabuloval jsem si lehce.
"Vy si ze mě děláte prdel, že jo, drahoušku?", kouká na mě paní za volantem zase přes zpětné zrcátko.
"Jo. Dělám. To je herecká krev."
"Z nějaký herečky?", nebrzdí fantazii ani taxikářka. "Vy jste od filmu?"
Podjíždíme pod Nuselským mostem a překračujeme rychlost 70 km/h. Paní spěchá, protože spěchá i vrah.
"Přesně tak. Od filmu a herecká krev je z vody a barvy, ne z herečky."
"Ale to já přece vim, drahoušku. Ale v první chvíli jsem se fakt bála.", směje se už řidička na plno.
Zase mobil.
"Deniso?", zvedne hlas tak po maminkovsky paní za volantem.
"Mami, fakt bych nemohla? Aspoň na hodinu. Prosím.", žadoní Denisa.
"Nemohla. Já teď vezu pana vraha do čistírny, pak ho povezu zase zpátky na Smíchov a pak už jedu rovnou domu. Udělej tu večeři. Čau."
"Mami....", škemrá dcera co to de a její hlas zní díky odposlechu celým vnitřkem auta.
Míjíme divadlo Na Fidlovačce a čistírna je na dohled.
"Žádný mami.", sekne slova rázně do prostoru taxikářka, "já už toho mám dneska dost. Kufr plnej hadrů od krve. Na zadní sedačce hromadnýho vraha a ty chceš jít na horror s deváťákama? Ani náhodou. Čau.", a típne mobil a auto přibrzdí u chodníku před čistírnou Vesna.
"Vytáhnete si to, pane vrahu, z kufru sám? Támhle jsou policajti a když vás zhaftnou, tak já budu mít aspoň šanci ujet.", usměje se na mě Bonnie.
Vylezu z auta, otevřu kufr, tašku krvavejch hadrů po mordu hodím obloukem přes rameno a zmizim v průchodu domu.
---
"Kristepane", vykřikne paní v čistírně, když na pult vyklopim to nadělení. "Koho jste zamordoval?", směje se na mě ve svém pucovacím království.
"Taxikářku.", odpovím jednoslovně a oba začneme hadry od krve třídit, abysme mohli společně spočítat cenu za vyčištění.
Chemie a voda s mejdlem zamete za pár hodin všechny stopy...
