"Chlapy je možný rozdělit podle toho, jak trhaj listy v kalendáři a to do tří základních skupin.", dozvěděl jsem se včera mimo jiné.
"Podle toho, jak trhaj listy z kalendáře? Jak si na to, prosimtě, přišla?", nezbylo než se zeptat Zoriny, která s touhle teorií přišla.
"No to neni ode mě, to mi řekla Bohunka od konzumu. Víš která?"
"Bohunka "tralala", myslíš?", zúžil jsem výběr možných vesnických kandidátek jako autorek této teorie. Bohunka dostala přízvisko "tralala" z jednoho prostýho důvodu. Pokaždy, když nějakýho ze svejch chlapů poslala do pryč, oznámila to následně všem kolem: "Tak šel, paní Seiková - tralala", nebo "Hajzl jeden, ten šel, tralala". A že těch chlápků za svůj život ochutnala... tralala.
"Jo, tak tahle, tralala.", potvrdila máma.
"Tak mi řekni, jak to je. To sem teda zvědavej."
"Tak první skupina chlapů list z kalednáře serve, zmačká do koule a hodí ho ke koši. Ne do koše. Ke koši.", začala máma.
"No a co to znamená?", zajímalo mě.
"To prej sou samci. Urvou, zmuchalj, odhoděj. Tak to řikala Bohunka. Život s nima je prej takovej přímočarej, ale láska v něm nejni.
"A dál?", zeptal jsem se, protože mi bylo jasný, že budou následovat další kategorie chlapů. U zmuchlaný koule to přece nemůže skončit.
"No, pak je prej druhá kategorie chlapů a to těch, který ten utrženej lístek z kalendáře pečlivě složí na dvakrát i víckrát a ten na několikrát skládanej papír vsunou do zadní kapsy u kalhot."
"Proč zadní?", zarazilo mě.
"No to nevim, to mi tralala neřekla, ale takovej chlap je prej schánčlivej a dobrej pro rodinu. Blbý na tom prej je, že mu z kapsy před každym pranim jeho ženská vytáhne spoustu dalšího."
"Spoustu dalšího?", vrtěl jsem při otázce hlavou.
"Má tam všechno, co mu přišlo pod ruku určený k vyhození, ale tenhle typ chlápka si řekne, že se to hodí. A tak mu z kapsy ženský stojící u pračky vytahujou jízdenky, ubrousky z hospod, posmrkaný papírový kapesníčky, hroty od náplní do propisovaček, svorky, matičky a další věci. Takže chlap sběratel. Tralala.
"A v těchhle případech je nebo neni láska?"
"To je dobrej chlap na život. Nic nevyhodí, nic nevynáši. Naopak sbírá a přináší domu. To se počítá.
"A další kategorie?"
"Je už jen jedna. Do tý patřej chlapi, který si kalendáře vůbec nevšímaj."
"Ideální, nemyslíš?", charakterizoval jsem jedním slovem zástupce kategorie nevšímačů.
"No, hochu, asi ne. Tralala řikala, že takoví chlapi jsou horší než muchlací. Chlap, kterej nemuchlá, ani nepřekládá a nedonáší domu je nejhorší. Všechno mu je jedno. Prasklá žárovka - nezájem. Kapající kouhoutek - nezájem. Vyviklaná noha u židle nezájem. Bohunka - nezájem. Takoví prej šli vždycky nejdřív - tralala.", smála se máma do telefonu.
"Jak při týhle selekci dopadli tvoji chlapi?", šťouchnul jsem si do Zoriny.
"Ty a táta jste muchlači. To je bez debat a Jirka je sběrač a nezájemistu jsem naštěstí za celej svůj život nepotkala."
"Myslíš, že tohle dělení funguje i na ženský?", nezbylo, než se zeptat.
"Prosim tě. Jak na ženský. Ty se odjakživa dělej na hezký a ne a na chytrý a ne. Žádnej kalendář k tomu nepotřebuješ. Kam patřim já, schválně, řekni.", začala se mnou Zorina vést dialog ve woodoo stylu.
Chvilinku sem přemejšlel.
"Ty si přece maminka. Krásná a chytrá. Tralala...."
