Dost čtenářů blogů na iDnes ví, že o politice nepíšu. Raději a hlavně píšu o vztazích, vzpomínkách a obyčejnostech. Neznamená to ale, že mě politika nezajímá.
Můj názor k instalaci paní Benešové do funkce ministryně spravedlnosti jsem popsal v několika blogových diskuzích.
Člověk nemusí být ani podezíravý, ani nepřející, ani příliš mrštný v otázkách české vnitřní politiky, aby si dal dohromady jedna a jedna...
Respektuji ale výsledky voleb a voliči projevenou podporu vítězným kandidátům.
Pořád mám ale za to, že prezidentem země a jejími ministry by měli být lidé požívající respekt i u těch, kteří jim své hlasy nedali.
Respekt těchto funkcionářů se - mimo jiné - projevuje i tím, že jsou jako státníci a zástupci Česka respektovaní i v zahraničí. Mezinárodní respekt buduje hrdost v každém z nás. Hrdost na vlast, hrdost na Českou republiku.
Jsou v aktuální době takovými zástupci prezident a premiér České republiky?
Prezident, který adekvátního respektu EU nepožívá a při návštěvě anglické královny se chová jako sedlák, kterého vrtkavý osud zavál do nóbl hotelu? Prezident, s ústy plnými slibů investic tekoucích do české ekonomiky dravě jako po jaru rozparáděná Orlice, která je v průběhu roku spíše lepším potokem než řekou? Prezident, který v zájmu uspokojení vlastního ega hraje v Číně na piáno za potlesku těch, kteří prezidentova "ekonomického poradce" nechají zmizet? Prezident, který kryje vyloženě trestnou činnost vlastního stále "neprověřeného" kancléře?
Má snad v každém z nás vzbuzovat hrdost premiér, který se po objasnění své minulosti chová jako car? Premiér, který čachruje s vlastní rodinou v případě, kdy mu OLAF šlápne na kuří oko? Premiér, jehož ego je téměř nad deset Božích přikázání - tedy slušnému chování?
---
Ne každý přihmouří oči. Ne každý najde pro určité kroky prezidenta a premiéra současného Česka omluvu. Ne každý vždy zatleská.
A právem takových netleskačů a nepřívíračů očí je svůj názor projevit a stát si za ním.
Stát si za svým názorem právě i ve chvíli, kdy prezident v těle Miloše Zemana při inauguraci vlastní poradkyně do funkce ministryně spravedlnosti lidově pronese: "Už to tady jednou bylo, Maruško, že?" ...
"Bohužel bylo, Miloši, hodně lidí si pamatuje, jaké to "bylo"."
