I kdybyste měli kůži z barexu a duši vyladěnou jako symfoňák pro úvodní koncert Pražského jara, některý věci do vás prostě říznou, i když vás politika zajímá asi jako existence stopových prvků kovů na Marsu.
Andrej Babiš se vlastní vinou ocitl v úzkých.
V tak úzkých, že mu jsou najednou dobří nejen komunisté, ale i parta kolem Tomia Okamury.
Ostatní partaje totiž daly Babišovi kvinde a strana (ČSSD), kterou se po chvílích přepinkávání (říkejme tomu jednání o budoucí vládě) snažili ANOovci přetáhnout k sobě, vztyčila hlavu a namísto ANO řekla NE nastaveným podmínkám.
A tak nezbývá, než pendlovat mezi Prahou a Lány a začít vařit sekyrkovou polívku. Že to bude chvílema rajská a jindy hnědou jíškou zakudlaná zkyslá česká kulajda je všem jasné. Jasné i části jeho voličů.
Andrej totiž není Viktorem, kterému voliči dopřáli jasnou většinu.
Andrej není ani Machiavellim, i když pragmatický a cynický je "neúrekom".
A Andrej není ani Milošem, který je schopný nastavenou náručí příchozího klidně i udusit.
Andrej by sám sebe rád viděl jako respektovaného. K tomu ale takový člověk potřebuje vládnout respektem k druhým.
Andrej by rád jezdil na setkávání premiérů, protože setkávání s lokálem má už dost. K tomu ale musí být legitimním premiérem, ne premiérem v demisi. Dočasnosti pouze dočasně!
Ale hlavně by měl pan Babiš přestat s pletichama svého ega a do médií nevysílat věty typu: "Už přesně nevím, co jsem tam napsal, ale určitě jsem napsal pravdu."
https://zpravy.idnes.cz/babis-vlada-spd-kscm-zeman-jednani-ano-dwq-/domaci.aspx?c=A180412_064822_domaci_ksu
