Tragédija

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

Počasí nahrává těžším českým klasikám. Myslím v jídle. Taková kachní stehna s červeným zelím a bramborovými noky je jedno z nejlepších antizimních antidepresiv co znám.

Spolu s ostatními potravinami je vykládám na pojízdný pás u kasy v supermarketu.

Paní ve frontě přede mnou je postupně odbavována korpulentní kasařkou sedící na své židli a odpípávající jedno balení za druhým.

Kasařka má dobrou náladu, s lidmi si povídá a na všechny, které odbaví, se usmívá.

Mluví dost obsáhle, fronta u její kasy se prodlužuje a její čeština, přes všechnu zřejmě možnou snahu, poletuje vzduchem s libozvučným nádechem ruštiny.

"Dobrý den," pozdravím, když se dostanu na řadu a v nákupním vozejku si richtuju tašku, abych do ní postupně vkládal to, co projde pípákem.

Kasařka se na mě usměje a já na cedulce připevněné na její hrudi jako metál za válečné zásluhy přečtu jméno Ljudmila.

"Aplikácija Albert je?", zeptá se Ljudmila s úsměvem v tvářích.

"Není,", odpovím, jako již mnohokrát všem kasařkám, protože nemám důvod dávat informace o mně jen proto, abych měl levnější mlíko.

"Nevádi," směje se dál Ljudmila a frká jeden obal za druhým pod čtečkou rychlostí couráku a téměř každou část mého nákupu po svém komentuje.

"Hm, to dóbre." zamává mi před očima se sáčkem s mozartovými koulemi.

"Já vím.", odpovím taky a do tašky v nákupním koši mizí další část mého nákupu.

"A tóhle...to je pívo, tak?", usměje se, když vezme do ruky plechovky plzně.

"Ano. A tamto," ukazuji na pás se zbytkem toho, co jsem položil na pás, "je chleba, jablka, cibule, tofu, fuet, pomeranče, kachna a jogurt.", snažím se zrychlit činnost kasařky, protože mladá ženská s malým dítětem stojící za mnou ve frontě evidentně pospíchá.

"Ja účim sa. Vy moj účitěl.", usměje se Ljudmila a vezme do rukou balení srdíčkového salátu a projede s ním po čtečkou. Ticho.

Ljudmila se nervózně poposadí na židli a projede balení salátu pod čtečkou znovu. 

A nic.

"Tragédija," poznamená sklesle Ljudmila a v ruce jako důkaz tragédie drží salát a dál mlčí.

Paní za mnou zvedne oči v sloup a její malej kluk poskakuje kolem nás.

"Proč tragédie?", ptám se.

"Kód nečítá." vyjede z Ljdumili a celý svět se v tu chvíli zastaví.

"A to je tragédie?", usměju se.

"Pan může dojít a vzít další? Nebo má pan dva?", mává zastavená Ljudmila salátem nad hlavou v zastaveném světě.

"Nemůže. Dva nemá. Umí Ljdumila čísla?", zeptám se mile a paní za mnou se konečně trochu usměje.

"Da, čísla znám.", usměje se i Ljudmila, nasadí brýle a začne do systému ťukat jedno číslo za druhým z kódu na obalu.

Trvá to celkem dlouho, možná i část Temna by se dalo za tu chvíli přečíst.

Po doťuknutí posledního čísla Ljudmila zmrzne. Doslova.

Brýle si posune na kraj nosu, zabalený salát nastaví přímo proti mým očí a řekne: "Šampánija?"

Vyberu salát, dám na pojízdný pás salát a myslím si, že mám salát, ale mám "šampánija".

Zázrak! Kam se hrabe Ježíš se svou vodou a vínem.

"Na vlásy?", pokračuje Ljudmila a mrzne čím dál víc.

"Nevím jak u vás, ale u nás se šampánija na vlasy neleje.", usměju se a začínám bejt stejně netrpělivý, jako paní za mnou.

"Kasmétika.", vrací mi finální úder Ljudmila a pořád mává salátem v ruce.

"Asi jste špatně zadala kód", usměrňuju celou situaci do normálu. "Tohle není ani šampánija, ani kasmétika. To je salát."

Ljudmila se zklidní.

"A může pan čitáť a já bůdu pisáť?", nabídne mi můj vybraný salát.

A tak stáhnu z čela brýle, posadím je na nos a začnu odříkávat z kódu jedno číslo za druhým. Chvilku to zabere, ale výsledek se dostaví.

"Saláta.", vykřikne radostně Ljudmila, pohladí mě po ruce a dokončí tím kasírování celého mého nákupu.

"Djakůju.", odpovím taky radostně, protože chuť na ty kachní stehna je opravdu veliká.

"Djakůju i tobi.", odpoví Ljudmila ukrajinsky a mile se na mě usměje.

Paní za mnou se na mě podivá, usměje se a řekne: Vychoval jste nějaké děti?"

Otázka mě překvapí a odpovím po pravdě: "Nevychoval."

"Tak to je škoda. Vaší trpělivost bych potřebovala."

---

S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Marek Valiček | pondělí 29.1.2024 10:56 | karma článku: 31,60 | přečteno: 932x
  • Další články autora

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

15.2.2024 v 12:07 | Karma: 28,86

Marek Valiček

Tady prostě mlčet nemůžeme

12.1.2024 v 9:48 | Karma: 30,57