"Je to jednoduchý. Ve dvou oblastech života jsem se nikdy nijak extra nežinýrovala - v ložnici a v cukrárně."
Jedna z mých "kamarádek" slaví kulatiny.
U žen se věk neprozrazuje, ale protože jsem nebyl ve svém popisu oné "kamarádky" konkrétní, můžu napsat, že v sobotu oslaví krásnou sedmdesátku.
A včera večer mi volala, aby mě pozvala, protože to prej bude velký a neopakovatelný.
---
Blanku, řekněme Blanku, jsem poznal z kraje devadesátých let při jednom mém profesním zastavení.
Ženská krev a mlíko. V jejím sošném těle musí bejt krve víc, než jak je obvykle uváděno. Kam se šesti litry krve na Blanku? O mléku nevím, protože v době, kdy jsem ji poznal už dávno nekojila. Ale zásobníky... Nebylo chlapa, který by se za Blankou neohlédl, když ji náhodou míjel třeba na ulici.
U stolů Blanka seděla zásadně s rozkročenými nohami. Dát je k sobě bylo prakticky nemožné. I to muže v jejím okolí nenechávalo klidnými.
Navíc byla vždy perfektně upravená!
Černé vlasy na její hlavě, respektive hříva spíš než vlasy, měly výšku i šířku poctivě sestaveného stohu, což Blančině osobnosti přidávalo na respektu.
Když mě sem tam Blanka objala, měl jsem pocit, že jsem skočil do obrovské závěje.
Kolem mohutného krku neměla uvázaný šáteček, spíš bylo možné ten pruh hedvábí považovat za polovinu padáku.
Nehty, které vždy zářili karmínovou červení, musela natírat malířskou štětkou. Klasickým nanášecím štětečkem by tou karmínovou musela všechny prsty lakovat nejméně šest hodin.
V letních měsících nechávala vždy perfektně vyleštěné lodě pod stolem, páč... "nohy mám jako konve, tak mi, milánkové, promiňte, že si jimi nebudu kurvit den..."
Standardní velikosti kabelek vypadaly v jejích dlaních jako poštovní známky a vůbec netuším, kde kupovala prsteny, které zdobily její macaté velké prst(-íky).
S její postavou si musela nechávat "šít" a jsem si jistej, že každá obchodnice s látkami zavýskala radostí, když Blanka vstoupila do kvelbu.
V parfumérii (voněla vždy kouzelně) byla častou návštěvnicí. Standardní obsah vůně ve flakónu nebyl štont provonět šíji na jejím těle ne po delší dobu než jeden kalendářní měsíc. "Mě ta Elizabeth Arden jednou přivede zu grunt", byla jedna z jejích vysoce frekventovaných hlášek.
Dokázala být neodolatelnou i v případě jejího stále narůstajícího a stále likvidovaného knírku. "Toho krému, co vypatlám na Hitlera, za to bych mohla cestovat stokrát kolem světa a ještě by mi zbylo."
Při jedné z našich služebních cest - při nasednutí do sedadla vedle řidiče - urvala Blanka opěrátko a do Karlových Varů se mnou dojela v poloze ležmo, protože na zadních sedačkách a v kufru jsme klientovi vezli vzorky.
Vždy bylo přímo potěšením a velikou radostí navštívit s ní cukrárnu. Tam chodila raději než k Diorovejm nebo k Chanelům. "Chanel maximálně ozdobí, ale pět indiánků, to je prostě potěšení a co víc - tolik to nestojí. Víš", řekla mi jednou vystavená nad dvěma plně naloženými talířky zákusků ve výloze cukrárny, "ve dvou oblastech života jsem se nikdy nijak extra nežinýrovala - v ložnici a v cukrárně."
Přes tohle všechno popsané je Blanka echt ženskou.
Ženskou velkou a něžnou jako katedrála v Chartres. Ženskou obrovskou jako chuť na poctivě taženej bujón. Ženskou majestátní a lehounce se pohybující jako tok Amazonky. Ženskou něžnou jako z tisíce bílků ušlehaný kopec sněhu.
Blanka, co pamatuju, byla vždy velkou ženskou! Ženskou, která v sobotu oslaví kulatiny. Kulatiny kulaté ženské.
Jak moc se po létech těším na její objetí. Jak strašně se těším na vůni, kterou na její šíji a těle zanechá vykoupání se ve vůni 5-th Evenue od Elizabeth Arden.
