To si věděla, že Thor Heyerdahl neuměl plavat?

Domácí filozoficko umělecké nedělní ranní semináře mají své kouzlo. Přednáškovým sálem se stane koupelna a před přednášejícím je kydání hnoje.

"Tak jsem provětrala kožich, vyhnala z něj moly, sedim u novin a řikám si, jestli nejsem náhodou někdo jinej, když mě v nich furt strašej, ale já se nebojim."

"To zní skoro da da.", reagoval jsem přirozeně na mámino ranní telefonický sdělení.

"S ruštinou to nemá nic společnýho", upozornila mě taktně.

"To není ruština, to je uměleckej směr.", poučil jsem ji.

"Tak vo tom teda nic nevim. Byla sem vůbec na světě? Kde vzniknul?"

No to sem si naběh...

"Švýcarsko, někdy před první světovou - myslim a vyjadřoval zmar, obavy a strach. Varoval tak před válkou.", lovil jsem v paměti z dějáku zatoulaný informace.

"Tak pak jo. Pak mám na stole asi da noviny..."

"Da da", opravil jsem ji.

"Jo vono je to dvakrát? Já myslela, že děláš srandu a koktáš.", zazdila mě. "...no tak teda da da noviny a máš recht - furt mě jen lekaj. Že bude dražší nafta, že se zas někde rvali a mordovali, že už lidi nedostanou tak výhodně hypotéky a já musim ještě dneska přehrabat hnuj. To je taky na hovno. Doslova."

Máma měla evidentně na výsost filozofický nedělní ráno.

"No tak se vrhni na ten hnůj a ten, co sis natahala do hlavy z novin, vyletí ušima jedna dvě."

"No to je teda báječný. Já ti tu opatrně řikám, že se svět zřejmě žene do prdele a ty mě pošleš kydat hnuj."

"No a mám tě nad těma novinama nechat ještě další zbytečný minuty?"

"Ne. Řekni mi něco veselýho, nebo něco, co eště nevim.", překvapila mě.

"Nejsem těhotnej - to je to veselý a Thor Heyerdahl neuměl plavat. To je to, co eště nevíš.", zalaškoval jsem a následně na to zamachroval.

"Jsi vůl - to je ta veselá odpověď a vim - to je odpověď, která tě překvapí."

"Ty víš, že Thor Heyerdahl neuměl plavat? A víš kdo to vůbec byl?", nevěřil jsem tomu, co mi máma řekla.

"No ten co přeplaval na neckách moře někam daleko, ne? Co já vim kam...", zrekapitulovala život jedinečnýho chlápka moje máma.

"A jak víš, že neuměl plavat?", to mě fakt zajímalo.

"Sem to četla v Květech.", řekla suše.

"Ty si kupuješ Květy?", znovu mě matka překvapila.

"Ne. Tenkrát. Dávno. Když stály pět korun sem to tam četla. A pamatuju si to.", oznámila jednoduše. "A vidíš - takovou kravinu si pamatuju, ale i kdybys mě zabil, tak nejsem štont si zapamatovat, jestli autobus dolu jede v 8.12 nebo v 8.21. A to už dolu jezdim ňákej pátek."

"Protože to neni důležitý.", odpověděl jsem s karmou nad hlavou rozšajnovanou jako maják v době bouře na moři.

"Ty vole?", zařvala do telefonu máma, "já sice vim, že Thor neuměl plavat, ale ujede mi autobus k doktorovi. Ale to neni důležitý. Tvuj život bych chtěla mít. Tak já du a da da du přeházet ty hovna. Měj se hezky. Mám tě ráda."

A položila telefon a já stáh trenky a vlez sem pod sprchu.