Jsme omylní a často ne vytrvalí v některých přesvědčeních. Nechtěl jsem se "angažovat", ale mlčet a přehlížet je snad ještě horší. Duhovej pochod začal a já se začet do diskuze pod přenosem iDnesu...
Češi jsou prý vůči homosexuální a lesbické menšině tolerantni. Říká se to a já tomu rád věřím. Pak si ale přečtu pár názorů chlapů a ženskejch k tomu, "jak" jsou tolerantní. Škoda přeskoda, že často ke svému vyjádření o toleranci dodají "ale"...
Tolerance se nesmí kamarádit s žádným "ale". Buď je, nebo si na ní jen hrajeme.
A hodně z těch, kteří se diskuze pod články s tímto tématem vyjadřují, mají "ale" jako ubohou berličku k jejich vlastnímu pokulhávání.
Asi dvě desítky minut jsem se snažil diskutovat právě v debatě pod přímým přenosem iDnesu z Pridu. Jedním z výsledků debaty bylo, abych v průvodu pozdravoval Pavla Vítka...
Ať si kluci a holky pochodují. Ať se kroutí. Ať jsou polonazí. Ať se holky navzájem líbají a kluci plácají po zadku. A stejně ať má chlápek v davu možnost v ruce držet ceduli s nápisem "Zastavme homosexuální kulturu smrti". Ať má každý šanci a prostor říct a napsat, co cítí.
K tomu všemu bychom měli být tolerantní bez dalšího komentáře, protože každý máme právo komentovat to, co se kolem nás děje. Jasně a bez vytáček! Bez pocitu nadřazenosti!
Ale...hle, moje berlička!...ale ať každý, kdo má potřebu komentovat, reflektovat a poučovat nejdříve situaci pozná tak, aby nebyl za hlupáka, když plácá blbosti.
K blbostem bychom tolerantní být neměli.
