"...hele, to neni jen vo kloubech a vytažený pleti, jak nám furt tvrděj, i když chápu, že něčim ty stránky zaplácnout musej."
Matka je čtenářkou z rodu "slovoplachých". Někdo je světloplachý, jiný slovoplachý. Některá slova jí prostě vyplaší.
"Co pleť, hochu? Pružná a posílená micelární vodou?", přeskočila z tématu jak přežít Vánoce (o tom jindy) moje máma.
Často si řikám, jestli by některé z otázek mé matky neměly padat spíš na úrodnou ženskou půdu. Slovo "micerální" jsem taky zaznamenal, ale v konečnym důsledku pro mě naše setkání znamenalo tolik, co přemýšlení o 26. květnu 2097.
"To je kravina, co?", vyznal jsem svoji náklonnost k micerální vodě.
"Ty si hned se všim hotovej, jako moje máma.", pochválila mě nevědomky máma moje.
"Víš, co se o ní řiká?", vyzval jsem na duel zkušenou ženu.
"No to nevim, jen z reklamy, protože jinak se mnou o micerální vodě nikdo nemluvil a tak sem si řikala, jestli by to náhodou nemohlo bejt zajímavý téma pro nás dva.", rozvinula téma micerální vody. "Ale jak vidim, tak ty si rozhodnutej."
"Takže ještě jednou. Víš co se o ní třeba řiká?", zopakoval jsem dotaz.
"Si blbej? Teď jsem ti řekla, že si o ní chci povídat. Tak začni."
"Že funguje podobně jako jar na nádobí. Že ty micely na sebe navážou sajrajt z kůže a to je celý.", reprodukoval jsem pochycené.
"To jako fakt? Nebo sis to teď vymyslel?", nevěřícně lapala po otázkách moje máma.
"To bych fakt nevymyslel, čet jsem to, protože mě to zajímalo - to slovo, ne ten drek na ksicht.", upřesnil jsem.
"A ty micele se berou kde?", šťastná z diskuze hnala slova dopředu co to šlo.
"To sou bipolární molekuly.", oznámil jsem a hned jsem věděl, že tím ve vysvětlování končím. Rozklíčovat sousloví "bipolární molekula" tak, aby máma pochopila bylo úkolem hodným mistra propagandy pana Goebbelse.
"A do prdele! Fakt jo? Ani se nebudu ptát, co to je. To teda neni přírodní?", strachovala se Zorina.
"Nevim. Ale asi ne. Ale je nutný to v našem případě vědět?", snažil jsem se diskuzi o - pro mě úplny blbosti - rozprášit na to tata.
"No...", začala zlehka, "já že mám ksicht jako malá holka a stačí mi k tomu mejdlo a voda ze studně. Tak mě napadlo.", nadejchla se máma, "že v tý studni máme vody, až bych někdy brečela. A lahvička ty micelární vody stojí, to víš?, i dvě stovky, člověče! A já kráva s tim zalejvám kedlubny!"
Překvapila mě!
"Takže bys jí prodávala???", nepřekvapila mě moje otázka.
"Hele..., vymysli na to nějakej text - ať si taky k něčemu - a dej tam do něj: KÝBL PŘÍRODNÍ MICELÁRNÍ VODY Z KRUŠNOHORSKÉ DOMÁCÍ STUDNY ZA DVĚ STĚ KORUN."
Vyprsk sem smíchy. Moje matka - prodavačka vody po kýblech.
"Bez toho kýblu, samozřejmě! A ahoj, já du něco dělat."
Takže, prosim vás, jen to s mámou dáme dohromady, budu vás informovat. Těšte se...
