Bacha na to, co říkáte před dětmi. A teď nemám na mysli sprostá slova. Ta se vysvětlí snadno.
„...no jo, to je dobrák, ten půjde rovnou do nebe.“, vypustil jsem z pusy v tom typu debaty, kdy mluvíte s dítětem jen tak hala bala, koukáte přitom do novin a více méně melete, aby měl prcek pocit, že s ním mluvíte. Jak zrádné!
„Do nebe se dá dojít?“, nenechal si ujít příležitost malej zvědava.
„Myslíš, že ne?“, složil jsem noviny a čekal.
„Tam se přece lidi musej vystřelit v raketě.“, zněla první možnost. „...nebo doletět letadlem. Ale z letadla se v nebi nevystupuje, až když se přistane.“, byly vyjmenovány základní dvě možnosti, jak se dostat do nebe. Dostat, ne dojít!
„A co když umřou?“, navedl jsem diskutéra k další možnosti.
„Jako v tý raketě?“, zeptal se.
„Ne. Normálně. Doma nebo v nemocnici. Na stáří nebo na nemoc.“, odpověděl jsem.
„Ale když někdo umře, tak ho přece zahrabou na hřbitově. A hřbitov je v zemi. Ne v nebi.“, bylo mi vysvětleno bez mrknutí oka a jakýchkoliv pochyb.
„Anebo tělo po smrti spálej“, pokračoval jsem v idylickém rozhovoru s malým klukem ve včerejším krásném letním dni.
„No a když ho spálej, tak už přece nemůže nikam jít. Že jo?“, logicky mě setřel a čekal vyzývavě na odpověď.
„A jak se teda lidi dostanou do nebe, hm?“, nenechal jsem se zdeptal logikou a snažil jsem se otázkou rozkopnout bránu dětský fantazie.
„To já právě nevim. V letadle jsem už letěl, a v nebi nikdo nevystupoval...“, sepnul drobné dětské dlaně na svých stehýnkách tak intenzívně, až u toho nevědomky mrknul.
„A byl jsi během letu na záchodě?“, zeptal jsem se.
„Nebyl.“, řekl lítostivě, „máma mě nepustila“, dodal.
„No. Takže na záchodě v letadle jsou vždycky pootevřená okýnka“, začal jsem fabulovat.
„Aby to tam nesmrdělo, viď“, lehce obrousil načatou fantazii můj spoludiskutér.
„To taky, ale hlavně, aby duše mohly během letu vystoupit a dostat se tak do nebe.“, měl jsem chuť malou lstí ukončit debatu, která začala standardním „ten půjde rovnou do nebe.“
„A jak jsou velký okna na záchodech v letadlech?“, zeptal se kluk po chvíli mlčení.
„Úplně stejný jako v celym letadle.“, odpověděl jsem.
„Aha, tak to má táta blbý. Takovym oknem se neprotáhne.“
