Matka mé matky byla něco mezi Boženou Němcovou a Marii Curie Sklodowskou. Poetická po Božce, praktická po Marii.
Babičky mých vrstevníků nechodily na pilátes, nenakupovaly UV lampy a peřiny na výletech po hospodách, v šuplíkách kuchyňských linek neměly V-krouhač a o prsních implantátech věděly tolik, kolik já vím o terorii relativity.
Měly ale propínací zástěry, lokny vlasů sepnuté pinetami (aby jim vlasy nepadaly do očí) a vařily pro nás taštičky s povidlama zasypaný osmaženou strouhankou a zalité notnými dávkami rozpuštěného máslíčka. A nikdy neřešily zbytečnosti a marnosti - zkušeně celý život bruslily mezi nutným a možným.
A stihly všechno! Omýt nám odřená kolena v dešťovce vytažené kýblem ze sudu, upéct koláče, obrátit seno, v podpaží přinést z konzumu 8 kilový meloun, vynípnout nám nežida, uštrikovat neuvěřitelné vestičky ze zbytků vlny a zahrát si sami se sebou pasiáns.
Moje babička Lída nikdy z chalupy do zahrady nevyšla "jen tak". Když něco nesla z kuchyně na hnůj, zryla cestou k němu jeden řádek hlíny v zeleninové zahrádce, srpem pokrátila trávu rostoucí neustále dokola pod rybízem, pokropila vodou z konvice prostěradla plajchující se rozložená na trávě v zahradě, nebo zajela šoufkem do žumpy a obsah naběráku profesionálně obouruč rozlila po záhonu zrajících jahod.
Babičky si tenkrát dávaly s kamarádkama po poledni kafíčko, aby si aspoň chvíli v plném pracovním dni odfrkly.
Někdy jsem u takový "culifindy" a koláče mohl posedět s Lídou a její kamarádkou Marií i já.
Marie v horkém létě zásadně nosila jen bavlněné modré "dívčí" trenýrky do gumy a podprsenku, kterou by jí záviděla i Madonna! Košíčky podprsenky ve tvaru kužele byly ušity z leské látky a byly prošívané stehem z nití do malých kosočtverečků (prsům v těch látkových kuželích musel bejt hic!). Trenky kryly břichánek plněný celý život poctivou smetanou a chlebem se sádlem a košíčky chránily ňadra, o jakejch sní i Dominika Mesárošová.
Na nohou měly naše babičky různě staré škrpály, které sice hodně tlačily tím, jak měly odžito, ale přece se nevyhodí... A ve vlasech měly pinety, nebo jednu natáčku s uprostřed umístěným válečkem z molitanu (často mi tyhle natáčky nahrazovaly při hrách vagon s cisternou).
Babičky si v tý době sedaly ke stolu k odpolední culifindě utahané jako koťata a nedebatovaly o politice. Mluvily o životě tak, jak přicházel.
Na porcelánovym podnose se v to odpoledne na stole v chalupě sami nabízely kousky jahodového koláče zasypaného notnou dávkou křupavé žmolenky. Culifinda si hověla v duritkách míchaná za hlasitého narážení aluminiové lžičky o skleněné stěny sklenice. Marie si, jako správná cukrovkářka, vždycky culifindu notně osladila.
Lehce upila ze svého skla, jazykem pohonila mezi zuby zbytky na hrubo mleté kávy a kapesníčkem, který nosila tajně ukrytý za podprsenkou, si otřela zpocené čelo a řekla: "To je letos, holka, jahod. Viďte?" a její ruka zajela k tácu s koláčema a jeden z nich čapla a přesunula k ústům.
A babička Lída jen souhlasně přitakala, lehce nadzvedla prdel na židli, čapla mezi prsty cíp zástěry a otřela si jím svoje zpocené čelo. Pak si i ona vzala kousek koláče a jako ho strčila do pusy, zůstaly na jejích málo znatelných fouskách pod nosem stopy po moučkovém cukru.
"Já už nadělala marmelády! A jahodový knedlíky máme dvakrát tejdně a i když každej den dělám klukům jahody se smetanou, mohla bych je ještě prodávat. A jak jsou letos sladký...", dodala zasněně Marie a zakousla se do babiččina jahodovýho koláče.
Pak zmlkla.
To se u Marie dělo málokdy!
Chvíli honila v hubě právě ukousnuté sousto a dávala hlavu ze strany na stranu a říkala něco jako "hmm, hmmmm, hm" a opatrně přežvykovala.
Babička kousala svojí porci a taky mlčela a neříkala žádné "hmm, hmmm" nebo "hm". Jen kousla, zapíjela kafem a mlčela.
"Co to v tom koláči je za chuť?", osmělila se po pár soustech Marie.
Babička chvililinku přemýšlela a pak vyšla proti Marii s otázkou: "Co by? Normálně těsto, vejce, jahody, máslo a cukr."
"Nějaká divná chuť tam je, to necejtíte, ženská?", trvala na svém Marie a dlaněma zajetýma pod košíčky podprsenky ulevila horkosti kolem ňader.
"To budou asi hovna, Marie.", odpověděla s klidem babička. "Ráno jsem jahody na záhonu polila šoufkem.", dodala.
A Marie, aniž by hnula brvou, jen s lehkostí odpověděla:"...hm, tak já si to přicukruju."
A bylo.
Naše babičky nechodily na pilátes a neřešily kraviny. Žily tak, aby bylo milo a doma dobře bylo...
