Radost je "harant"

"Strach je jako zimní bunda", přirovnala opět máma něco k něčemu. Nikdy nebyla v přirovnáních košatá, spíš obecná. A nikdy se nestalo, že by byla v přirovnáních obyčejná.

"...mám z toho všeho tak trochu strach", přiznal jsem po celkem dlouhém monologu.

"Ale to je dobře. Jedině blbec nemá strach a leze po horách v žabkách.", nevyvracela moje obavy, jen jim dala další tvar.

"Takže je dobře, když se nás občas chytne za ruku a ve chvilkách nám zmáčkne dlaň jako varování?", ptal jsem se dál.

"Samozřejmě, že je to dobře! O tom nepochybuj. Ale nenech tu mrchu nikdy zmáčknout dlaň tak, aby ti stiskem současně zavřela pusu. To se nesmí stát! Strach nemá lidi ovládat. Má bejt určitou turistickou značkou. Má tě vyvést z lesa nebo dovést na kopec. A když tam dojdeš, nastal čas na to, abys strach kopnul do prdele. On se zase vrátí. To si buď jistej. Strach nikdy nezmizí na pořád. Je součástí našich dnů, stejně jako radost."

"Radost střídá strach a strach střídá radost. Tak nějak?", nechtěl jsem jen mlčet a myslel jsem, že říkám "moudro".

"Ne, tak to neplatí. To se jen tak povídá. Myslím, že strach a radost jsou rodina. Jdou vedle sebe celej tvůj život. Jen někdy strach neohlídáš a on se rozběhne a je pár metrů před tebou. Stejně, jako se radost v nějakym opojnym dnu na chvíli zastaví a zůstane na chvíli za tvejma zádama. Musíš se naučit vycítit, jak s těma dvouma harantama zacházet."

"Radost je "harant"?", opět mě překvapila mámina charakteristika.

"No jé je. A jakej! Radost, ať má jakoukoliv sílu a moc, pokaždý člověka zbaví základních instinktů. I v radosti můžeš šlápnout do pangejtu. Stejně, jako se v něm ocitáš, když máš strach. A vždycky, a to mi věř, je důležitý z toho pangejtu vylízt. Buď z něj radostně vyskočit, nebo se z něj strachy vyškrábat. Nezůstávat v něm. Když si tohle vyzkoušíš, a to si piš, že si to ještě hodně krát vyzkoušíš, až pak budeš s oběma těma harantama vycházet."

"Hezká teorie", řekl jsem. "Ale na radost jsme spíš připravení než na strach, ne?"

"...pustit k sobě strach je jako oblíct si zimní bundu. Má tvoje břicho a prsa a záda ochránit před strachem z prochladnutí. Ale je jen na tobě, jestli bundu rozpářeš zipem na jeden tah a pustíš si k tělu i v mrazivym dnu vzduch a osvěžující radost."