To je najednou křiku o cenzuře! To je najednou zájem o svobodu slova a projevu! A to je najednou ukňučených!
"Juro," oslovil Milan svého souseda, když ho zase po ránu zahlédl z okna kuchyně, jak skrz plaňky jejich společného plotu čurá na Milanovu zahradu, "... nemohl by ses ráno vychcat normálně doma do hajzlu? Musíš si ulevovat takhle všem na očích?"
Jura, bodrý chlapík se jen usmál a odpověděl: "Venku se chcát nesmí, Milane? Nejsi ty nějakej přecitlivělej? To si říkáš demokrat?", zasmál se sám svému fóru.
"Venku ti nikdo chcát nezakazuje, Juro, ale chčij si do svýho, ne skrz plaňky na naši zahradu."
"Hele, ty demokrate," zapřel se Jura, "vstupuju snad na tvůj pozemek? Co?"
Milanovi se opět utvrdilo to, co už o Jurovi dávno věděl.
"To nevstupuješ," odpověděl Milan a chtěl pokračovat...
"No tak vo co de? Co pyskuješ? Porušuju zákon? Neporušuju." liboval si ve svých argumentech Jura a bůh ví proč měl v tu chvíli pocit, že má nejen nad Milanem, ale i sám nad sebou.
"Hele," pokračoval Milan v tom, co Jura přerušil, "zákon nepřekračuješ, ale nechováš se jako soused." dopověděl.
"Jo, jako soused? A kdo tady jezdí po zahradě tim drahym sekacim traktorem a řve to kolem? Já snad?", rozjižděl dál Jura své argumenty.
"Obec vydala časový rozmezí, kdy se smí a nesmí sekat a to dodržuju. Jestli tě to rozčiluje, omlouvám se, ale tu trávu musim posekat. Dyť to víš, Juro."
"Tak sekej jako já. Kosou. Jako chlap!", zadupal skoro nohami Jura po trávníku na vlastní zahradě.
"Tak nic, Juro, pěkně jsme si popovídali, já se podle toho zařídím a přeju pěknej den." rozloučil se Milan a odcházel od Jury do svého domku po trávníku, který je jeho láskou a na který Jura ráno v létě čurá skrz plaňky jejich společného plotu.
"Zařídíš? Tak se zařiď a ukaž teda, jakej jsi soused.", odpověděl Milanovi Jura, protáhl se v zádech a slastně nahlas s patřičnou melodií ve slově zopakoval: "Souuusede."
---
Další ráno po pár dnech.
"Ty voléééééééé, Milanééééééééééé," hlas z venku od plotu.
Milan otevře okno v kuchyni a vykloní se. "Ahoj, Juro.", pozdraví.
"No co to je, co ten sklolaminát před mým plotem? Co to je?", sekal se nadurděnej Jura.
"Juro, klid, klid...", usmíval se Milan z okna. "Ten sklolaminát neni zrovna pěknej, uznávám. Ale je před mym plotem, v my zahradě a já ho tam přes noc zadělal. A dávej si teda pozor, aby sis neochcal kalhoty, až sem zase příjdeš. Tak ahoj a pěknej den přeju." a Milan zavřel okno.
---
Takhle to prostě mezi lidmi musí fungovat, když si nechcete nechat chcát na váš trávník od vašeho souseda.
