Nálada se mi pokaždé zvedne ve chvíli, když na jevišti nebo na filmovým plátně zahlídnu ženskou, která dokáže život pohladit, nebo ho naopak fest nakopnout do zadku.
Jestli něco lidé potřebují ve chvílích, kdy je "ouvej" nebo "sakra", pak je to především radost, smích a optimismus. Dalším z pomocníků na cestě ven ze "sajrajtu" je odvaha a chuť přeskočit zdánlivě nezdolatelný příkopy.
Všechno tohle shora popsaný má v sobě Pavla Tomicová.
Pavla Tomicová je majákem v dobách mlhy.
Její malá velká postava stojí pevně na útesech i v dobách bezradnosti a lidi k radosti vede i v mlhách hustých jako řidší krupicová kaše její zvonivý silný smích. Díky němu i bez zraku trefíte tam, kam je třeba dojít v časech sloty.
Její elán a vitalita jsou nakažlivé jako dětský spalničky. Rozhodně ale nehrozí tím, že by s sebou nesla i mužskou neplodnost...
Síla jejího bytí zvedne něžně nad horizont vypuštěného papírové draka, ale dokázala by také napustit větrem kosatky na plachetnicích a ty nechat po hladinách moří nebo řek letět jako rorýse.
Její nenápadná cesta k divákům je vlídná jako cesta lesem, kdy našlapujete po mechu měkkém a zrádném jako nacucané použité dětské plenky. Jdete měkce, ale riskujete promočení bot, které se sem tam ponoří do kapaliny pod chodidlama až příliš hluboko. Ale co na tom? Bez namočení nepoznáme, jak fajnově může bejt, když je všechno "v suchu".
Její kouzelnej humor, který mají v sobě jen opravdu velcí lidé!, je jako sáček se sladkokyselejma bonbónama. Stačí si vybrat ten potřebný, zbavit cukrovinku celofánu a chuť dropsu nechat tancovat po jazyku sambu.
Tomu všemu nás Pavla Tomicová v posledních dnech "vyučuje" i na parketu, nad kterým se sem tam vznáší jako volavka, ale častěji na něj vjede se silou sentinelu, který postupně upouští páru.
A já se pokaždé před bednou těším, až tahle ženská, která je zdánlivým prototypem neohrabanosti, s nadhledem a pokaždé s úsměvy v obličeji, vyrazí do tanečního reje.
Proto bych byl za to, aby byla Pavla Tomicová, nebo alespoň některá část jejího "já", rozebrána na nanovlákna a ty nám byly nějakým kouzlem, nebo lékařským zákrokem, vpraveny do těla.
Abysme se pak mohli stát podobnými majáky nebo sentinely, které pomohou tam, kde je taková pomoc setsakra potřeba.
Kus Pavly Tomicové do každého z nás!
---
P.S. A ještě jedno poděkování. Poděkování České televizi za chvíle na tanečním parketu v místě, kde vládne noblesa, krásná čeština a chuť dokázat zdánlivě nemožné - plout vzduchem jako volavka i sentinel zároveň.
