Letošní vánoční poselství se mi nedostalo ani od Miloše, ani od Andreje, ale od dvouměsíčního kluka, který se narodil do rodiny dvou žen, jímž se dostalo božího požehnání tím, že se jim narodil chlapeček Jonáš.
Na svět přišel trochu klikatou cestou, ale možná ho právě takový příchod zocelí do dalšího jeho žití.
Dvě ženský, které spolu již vychovávají holčičku, co mi chvílema lezla po kolenou a tahala mě za vousy, musely se svým kamarádem dárcem absolvovat různé štrapáce k tomu, aby jejich dcera nebyla na celej ten dospělej svět úplně sama - bez sourozence.
Společně se domluvili, tatínek daroval, maminčino tělo se postaralo a Jonáš v říjnu zakřičel do světa: "Tady mě máte."
Dvěma milujícím mámám a jedné neposedné holce se narodil synáček a bratr.
Měl veliké štěstí, protože se narodil lidem, kteří po něm opravdu toužili. Je kojený mlékem z mámina prsu a blinkánky z jeho rtíků jsou otírány rukou mámy druhé. Pudrem mu tělíčko zasypávají obě mámy společně a krémíček na opruzeninky vtírá do faldíčků jeho těla starší sestra.
Celej jeho dětskej život ho budou chválit i sekýrovat dvě maminky, a taky jeho dědečkové a táta.
Rošťárnama ho provede, jak je i ve správných rodinách běžné, jeho starší a zkušenější sestra.
Dostane se mu různých rad a doporučení, ale jeho jméno i to, jak přišel na svět a jak si v něm povede,napovídá, že si bude žít hlavně po svém.
Jeho křestní jméno, pocházející z hebrejštiny, totiž znamená "volný jako pták."
A právě to je pro mě letošním vánočním vánočním poselstvím.
Žít svým stylem. Žít volně a z žití se prachobyčejně těšit.
