Drobné a něžné bio budky byly kdysi pevnou součástí dvorků a zahrádek. V posledních dekádách se jedná už téměř o landart. Z míst kolem nás mizí a s nimi se ztrácejí i vzpomínky na chvíle, kdy nám s pokorou posloužily...
Lidová tvořivost při jejich budování neznala mezí.
Hluboká díra v zemi byla obestavěna dřevěnou boudou, která byla po jejím plášti zhotovena z různých prken a desek a dekorována lidovými motivy. Květinky, ptáčci jedním tahem, dětsky naivní sluníčka a sem tam i návodné nápisy na dveřích: "ObSERvatoř", "Poser dobrých zpráv" a "Poserovna" jsou těmi, které si budu pamatovat celý život.
Dveře do obSERvatoří a podobných zařízení byla zdobena hlavně vyříznutým srdíčkem ("Správně vidíme jen srdcem" - Antoine de Saint-Exupéry), a u punkovějších domácností kosočtvercem ("Má ji motorovou" - Kabát.)
Důvod těchto dekorací, kromě toho, že "zdobí", jsem dodnes nepochopil. Světla dopřával ten malý proříznutý prostor opravdu málo a v sedě jste se skrz ty dírky ven podívat nemohl. Leda byste měl krk jako labuť nebo žirafa.
Jakmile člověka do těchto obSERvatoří dohnala potřeba, ocitl se v jejich interiéru. A to bylo, panečku, teprve pošušňáníčko...
Vnitřní stěny bio budek byly často zdobeny výlepem plakátů a stránek vytržených z různých časopisů a katalogů. Holky v podprsenkách i bez! Reklamy na auťáky typu Škoda, Lada a Wartburg. Reprodukce od Muchy. Fotografie kočkujících se koťátek, nebo Hradčana zapadaná sněhem z prosincové fotky nástěnného kalendáře.
V letních měsících jste měli často přímo za zadkem láhev od okurek, do které paní domu esteticky naaranžovala mix lučních i zahradních květin. A i když byl pugét velký tak, že váš lístky a květy z něj šimraly na zádech, nebylo v jeho silách odér kadibudky přebít.
Víko od "propasti do pekla" bylo opět zbito z několika prkýnek a na ně byla hřebíkem přibita oblá větev, nebo část samorostu, které po zbytek života budky sloužily jako držák, díky kterému se víko v době potřeby přemístilo na jiné místo bio budky.
Jako malé děti jsme do obSERvatoří zavítaly i "bez potřeby". Jen tak - ze zvědavosti. Jen tak - jako důkaz odvahy. Jen tak - pro prdel...míněno legraci.
"Marku, jak dlouho vydržíš s hlavou v propasti do pekla? Dvě minuty za Pedro, jo...?"
A Marek....klekl před otvor, zhluboka se nadýchl a jeho hlava zmizela v místě, který do té doby chránil dřevěný poklop.
Dvě minuty odporu a smradu s odměnou ve formě žvejky za zdolání tohoto bobříka odvahy.
"Týýýýýý jo!", zapištěl některý z kámošů. "Co kdyby nám tam spadnul míč?", hodil do placu možnou variantu "vyžití" v obSERvatoři.
"Fůůůůůj", křičely všechny děti v budce a oklepávaly se hrůzostrašnou hrůzou.
... ale zpátky k interiéru.
Velkým problémem v poserovnách byl i papír k očistě.
Bylo úplně buřt, jestli šlo o novinové stránky dokonale nařezané do formátu A6, nebo role toaletního papíru. Po pár hodinách pobytu v bio budkách zvlhly tyto pomůcky tak, že jejich protržení prstem bylo otázkou pikosekund. A navíc se tyhle zvlhlotiny lepily k zadku...
Další jistou součástí interiéru bio budek byly volně ležící časáky.
V laufu tenkrát byl Signál, Zahrádkář, Svět v obrazech, Květy a 100+1 zahraničních zajímavostí. Číst v nich ale bylo často možno jen za dne a při otevřených dveřích...
U rodin s "přízní na západě" zdobily interiéry katalogy Quelle a Neckermann. V těch se to listovalo...
V jedné rodině to v rámci obSERvatoře dotáhli úplně nejvíc! Mezi časáky se povaloval i malý notýsek s tužkou. Titulka notýsku nesla nápis: "Filozofie poseroutky" a různí uživatelé bio budek do nich mohli vepsat moudra, která je napadala právě v těchto místech. Až v dospělosti jsem zalitoval toho, že jsem ten zhusta popsanej notýsek prostě neukrad!
Měl bych teď po ruce důkaz toho, o jak kreativní prostředí šlo. Měl bych v ruce potvrzení, že i krátkodobý pobyt v obSERvatoři leckdy vydal za léta studií psychologie, o filozofii nemluvě...
Takhle mám v hlavě jen několik kilo vzpomínek na budky, které byly kdysi pevnou součástí dvorků a zahrádek.
---
... je letní noc. Vlahá, teplá, romantická a vy šupajdíte zahradou bosýma nohama trávou směrem k budce, k obSERvatoři, k poserovně...a nad hlavou vysoké černé letní nebe s rozblikanými hvězdičkami. "Cosi" vás žene kupředu... Možná to budou i vzpomínky.
