Známe jméno bohyně lásky, bohyně plodnosti i bohyně lovu. Neměla by mít ale jméno i ta, která má ve světě na starost něhu?
Netuším, odkud se berou a kam se vždycky podějou. Pokud bychom ale měli jít po původu místa zrodů „bohyní něhy“ logickou cestou odvozováním od slova „něha“, dostaneme se na Sněžník. Nemyslím ten kralický, myslím ten u Děčína. Sněžník u Děčína je totiž stolovou horou, na jejíž rozlehlé skalní plošině stojí rozhledna. O té jsem si už jako dítě myslel, že je vystřelovacím kanónem z pekla do nebe. Ale jak jsem zestárnul, tak si spíš přemýšlím o tom, že jde o „vcucávač“ andělů a bohů/bohyní, co prostě musej tady na Zemi udělat sem tam echt ordnung. Všechno to jsou zatím jen hypotézy. O bohyních něhy můžu říct s jistotou jen to, že se mezi náma smrtelníkama objevujou vždycky na jaře a pokaždý jen na krátkou dobu.
Vzhledem k tomu, že dosud nemají uznaný status „bohyně“, ani nebyly prohlášeny za svaté, říkejme jim (prozatímně) „kaučky“. Koučky něhy!
Nejde o žádné služebnice chtíče nebo dobíječky ega. Mezi kaučkami něhy nehledejte ani cílevědomé sufražetky. Koučky něhy – to je jiná liga!
Jejich obličeje a postavy nikdy nezdobily stropy kostelů. Jejich postavy nikdy neinspirovaly malíře ani básníky (jaká škoda!). Jejich „kaučské řízy“ nemají vliv na trendy v módě a jejich „styling“ je takový, jaké jsou ony samy. Nanápadný, pokorný, k snadnému zapomenutí.
Že by se kaučky něhy stávaly hrdinkami pověstí a bájí je sci-fi – to se spíš bobr změní v Sinatru a na hoře Olivetské vyhlásej každý den po páté odpoledne „happy hour“. Kaučky něhy prostě jsou a trpělivě čekají na jejich velebení. Času mají habaděj.
Pracovně jsem zatím kaučky něhy pojmenoval „Něženky“. V tom slově je obsaženo jak slovo „něha“, tak slovo „žena“ - sice ve zdrobnělině, ale je. Kaučem něhy totiž nemůže být muž! Muži vládnou mořím, hromům, pijanům a často i stádům ovcí. Božský může bejt kromě toho hlavního ještě tak Kája Gott, nebo kuchař některého z michellinských bister. Něze musí, podle mého názoru, vládnout žena.
A vládnout by měla neurputně, nenápadně, mile a ne každej den. Něha není maggi, který pár kapkama sichruje chutě polívek vybraných „gourmetů“.
Kaučky něhy už ale dávno potkáváte - jen je na ulicích míjíte. Nejsou nikdy moc vysoké, většinou nejsou ani sexy (vlasy s ostychem ukrývají pod šátkem) a často jsou zabaleny do neforemných teplých kabátů a obuty do pohodlných kotníkových botek. Kaučky něhy zkrátka nejsou femme fatale, i když něha často fatální být může. Kaučky něhy postávají na rozích domů, nejsou moc mluvné a poblíž nich se vždy povaluje nějaká kabela plná starých novin, které letitým ostrým jídelním nožem řežou na malé čtverečky.
Lidi procházející kolem nich zastavují spíše pokorným pohledem než svojí okázalostí … to víte, něhy...
Ve chvíli, kdy kaučku (budoucí bohyni) něhy zaregistrujete, přijdete na to, jak vám vlastně ve vašem životě chyběla. A i když se kaučky něhy objevují na Zemi, jak už jsem v úvodu napsal, jen jednou v roce a ještě ke všemu na hodně krátkou dobu – zvyknete si na ně jako na chleba s máslem. Po prvním plném uvědomění si jejich existence se na ně budete těšit zas a zas. Budou vám chybět, budete po nich pátrat, budete o nich snít.
Ale jako na všechno vzácné a něžné je dobré si počkat, budete muset čekat i na bohyně něhy. Budete muset počkat přesně rok, než vám na rozích domů nebo na tržištích něžné bohyně zase nabídnou sněženky. Sněženky od Něženky.
