"Hele, já nevim, kdo a jak to zařizoval, ale je to zkrátka tak, že chlapi se maj fyzicky rádi víc, než se maj rádi ženský."
Seděla v nedělnim horkym odpoledni na zahradní židli krytá před srpnovým sluncem ve stínu jeřabiny. A jak jsme tak kolem ní polehávali všichni ostatní v trenkách a plavkách, spustila matka úvahu o tom, jestli se fyzicky vic maj rádi chlapi nebo ženský.
Počet žen ve skupině šesti lidí byl "dvě". Zbytek byli mužský.
"Víc se naparujete, když v okolí zahlídnete nějakej objekt. Je to tak. Netvrďte mi, že ne...", říkala jasně a koukala přitom skrz sluneční brejle na obzor polí za naší chalupou.
"No...", navázal jsem, "když se ženská vyštramandí, tak to dělá i proto, aby se chlapi kolem ní začali svým způsobem naparovat, ne?"
"Jo, jasně", zasáhla do rozhovoru druhá ženská - mladší než moje máma, mladší než já, máma dvou holek, "jenom kvůli vám se budeme ráno malovat a česat a vonět! No to bysme dopadly, viď, Zorko?"
"Já se už nemaluju. Na to nemám čas. Je léto.", odpověděla máma a z misky po ruce si vzala kus rudýho, snad v cukru týden macerovanýho melounu.
"No, vono taky,", reagovala ta mladší ženská, "kdyby jen chlapi byli důvodem toho, že se žensky vylepšujou, tak se dneska už nemaluje skoro žádná - leda nesmrtelná optimistiska", dodala zkušeně a zakřičela: "Holky, nervěte se!"
"Co má líčení a naparování se vlastně společnýho s tim, co tvrdíš, mami? Co má společnýho s tvojí teorií, že chlapi se maj fyzicky víc rádi než ženský?", chtěl jsem se vrátit k prvotnímu tématu diskuze.
"Nic", řekla suše máma a z pusy do trávy postupně vyplivávala černý melounový semínka. Chvilkama se kadenci výstřelů semínek blížila legendárnímu kalašnikovi.
"A proč jsi o tom teda začala mluvit?", zeptal se další mužskej z party.
"Tak já vám řeknu, proč", poposedla si matka na zahradním křesílku a lehce si srovnala stále ještě lehce bolavou páteř po jejím červencovém "bác" ze schodů.
Taky jsem si poposednul, protože mě to fakt zajímalo.
"Tak...", nadechla se máma.
"Ráno jsem si v koupelně čistila zuby a Marek se přišel sprchovat."
Lehce jsem znervózněl, protože teorie o tom, že chlapi se maj fyzicky víc radši než ženský, bude pravděpodobně postavena právě na zážitku z ranního setkání 70ti leté matky a 50ti letého syna v jedné malé koupelně.
Ostatní mlčeli a čekali...
"No a...?", poznamenal jsem ve snaze poznámku pronést ledabyle a rozpohybovat matčin jazyk k dokonání díla skázy.
"No...", zakousla se máma do dalšího kusu melounu a sousto zpracovávala - tedy mlčela.
Všichni ostatní jsme na ni koukali, já hodně nervózně, zbytek s očekáváním.
Polkla.
Utřela si z okolí pusy sladkou melounovou šťávu a ruku s ještě jedním soustem posunula tak, že šťáva z melounu kapala dolů do zelené trávy.
"... když vleze do sprchy ženská, dotkne se nejdřív oběma dlaněma, s hlavou zakloněnou proti vodě, svého obličeje. To mám léty zjištěný. V životě i ve filmu to tak je."
Ticho ve skupině rušil jen vítr v malinní za našimi zády a sekačka na zahradě souseda.
"A...?", zeptal jsem se velmi troufale já.
"No...a chlap pustí sprchu a zkontroluje rozkrok", řekla jasně. "Dneska se mi to zase potvrdilo! Chlapi se maj fyzicky prostě tak nějak radši."
"...já vim.", přiznal jsem hned a Zorina se zakousla do dalšího kusu srpnového melounu.
