Vesnické plovárny jsou jako knihovny. Listovat můžete v leže ve stonkách posekané trávy a ilustrace obstarají lidé v plavkách kolem vás.
Babička si po zimě na plovku přinesla pěknej břicháneček a přivedla dvě vnoučátka.
A taky s sebou vzala dvě igelitky z Kauflandu - protože miluje Česko. A z nich postupně vytáhla míče, nafukovátka obecná, vodní pistoli, krémíčky a nakonec se z tašky vykutálela vykutálená jablíčka a vypadla kniha. Byla tlustá jako babička, jen jinak zabalená - do starejch novin - jak si to pamatuju z dětství. A ještě z tašek na trávník vypadly dvě deky. Jedna s tygrem, druhá žlutá.
Deky babička rozprostřela po posekané trávě a zadýchala se u toho, jako by lezla v přezkáčích na Pamír.
A v sedě, s nohama nestydatě od sebe, si do klína podala nejdřív vnuka a celýho ho nakrémovala a potom vnučku, která pomstě kosmetické firmy také neunikla.
Z normálních českých dětí se stali bíle pomalovaní Aboriginci a babička si dlaně mastné od krému jedním zkušeným tahem opucovala o neoholené podpaží. Naturščik se vším všudy.
Pak děti odběhly a babička si lehla na záda a já měl na dohled zmenšeninu hory Říp zabalenou do lycry s dekorem černých růží na bílém pozadí. Růženka hajá!
Hajal jsem taky a na nebi nade mnou panbu točil smetanovou zmrzku, protože tak vypadaly mraky nad našima hlavama.
"Milánku, nechceš jablíčko?", zakřičela babička k hrajícím si prapotomkům a jak se převrátila ze zad na bok, zhltly obě její (víte co) knihu tak, že úplně zmizela z deky s potiskem tygra. Hladový kozy uzmuly knihu šelmě.
Milánek přiběhl, klepal se i přes odhodlaný sluneční svit jako ratlík a rty měl modré jako Lady Gaga.
"Nechci jabko", řekl způsobně.
"Ty nemáš hlad?", zeptala se nevěřícně majitelka zmenšeniny hory Říp a posunula si na nose dioptrické brejle tak, aby se její vnuk stal z rozmazaného reálným. "A Eliška?", dodala.
"Elí, máš hlad na jabko?", zakřičel Milánek tak silně, až se u stolu kousek od nás nafoukly plachty slunečníku nad hospodskými lavicemi, u kterých chlapi nechali vychlazenou plzničku proudit jejich nedočkavými hrdly.
Už na pouhý pohled bylo vidět zamítavé zavrtění Eliščiny hlavy.
Jablíčka zůstala ležet na dece jako opuštěné děti.
"Co čteš, babi?", zeptal se Milánek a pořád se klepal zimou. Voda v bazénu ještě neměla šanci se prohřát tak, aby hladila staré klouby a ohřála mlaďounkou pokožku nedospělých lidí.
"Babičku", řekla jednoslovně babička.
"To je o tobě?", dloubal se kluk prstama pravé dlaně mezi prsty u nohou.
"To je o všech babičkách", pustila k vnukovi babička informaci o knížce s názvem Babička.
"A o dědečkách je taky nějaká knížka?", ptal se Milánek dál a panbu dál točil zmrzku a servírka vyběhla z hospody a v ruce držela další zlatavé věnce piva spoutané do skleněných půllitrů.
"To nejni", řekla babička. "O dědečkách se nepíše, o těch se vypráví.", dodala a zase převrátila své mohutné tělo na polohu "záda" a Říp pod jejími prsy se rozklepal jako velká bábovka pudingu.
"Tak to je blbý.", řekl smutně Milánek, "to o mě taky teda jednou nic nenapíšou."
Babička opět přesunula Říp bokem, opět nechala poklesnout dioptrické brýle a zkoumavě se zeptala: "A ty víš, že jednou budeš dědečkem?", usmála se neznatelně.
"Možná budu babičkou, ale to eště přesně nevim..."
Začíná plovárenská sezóna. Kapky malinovky olepí všechny stoly, ženský nám ukážou vnady, chlapi se budou holedbat salty skákanými do bazénů a panbu bude točit tu nejbáječnější zmrzku v roce...
