Po celou dobu mé docházky do ZŠ (1970-1979) učebnice dějepisu neříkaly úplnou pravdu. Kdybych se nedozvěděl doma, o Masarykovi a 68. a dalším, věděl bych jen to, co komunisté dovolili. Téměř nic!
Dnešní mladí - nepamětnící - ve velké míře nevědí, jak osudným byl 21. srpen 1968 pro Československo a jeho obyvatele. Při náhledu na výsledky průzkumu o povědomí o "jednadvacátem srpnu" mrazí.
Média nesledují, protože mají sítě a na nich hledají zábavu. Média nesledují, protože ti, kterým pravda nevyhovuje, o nich tvrdí, že jsou tendenční.
Neptají se, protože nemají důvod.
Doma mají běžně toaletní papír (leckdy s aloe vera nebo vůní kokosu...). Když chtějí k moři nebo k oceánu, mohou si vybrat k jakému. Poslechnou si Lady Gaga i Rolling Stones. Pomeranč si mohou oloupat i červenci. Jejich rodiče nestojí noční fronty na pořadník k zakoupení osobního auta. O všem mohou mluvit nahlas - kdekoliv. Netuší, co je "cestovní doložka" a "rádio po drátě" možná zahlédli při školní návštěvě nějakého muzea. V žádné firmě nenarazí na diplom "brigády socialistické práce" hrdě vyvěšený na zdi a cestou městem je na každém rohu nezdraví obrovské rudé - leckdy svítící - hvězdy. V kinech vidí za pár dní to, co jejich vrstevníci na západě při premiéře pár dní předem. Jejich učebnice nelžou a v domácí knihovně mohou zalistovat v Hrabalovi, Solženicinovi, Lustigovi nebo třeba Vonnegutovi. K snídani si mohou vybírat mezi x jogurty. Naznají uniformy Lidových milicí a pracovní soboty jim nic neříkají, protože prostě nejsou.
Mají vše, co k životu už ne dětí, ale ještě ne úplně dospělých, potřebují.
Proto se neptají.
Vyměňte jim jejich Nike, Adidas a Pumy za jedny plátěnky z Botasu. Vyměňte čtyřvrstvý měkký toaletní papír na záchodě za skládané kousky voskovaného papíru. Sprchovací gel vyměňte za trvdé mýdlo s vůní šeříku. Řekněte jim, že ne o všem mohou mluvit i mimo domov. Povolte jim sníst jen jednu mandarinku denně ze všech těch, které jste (bez čekání ve frontě!) zakoupili. Dopřejte jim přečíst díla Julia Fučíka a Marie Majerové. Holkám seberte šminky od Maybelline a řasy ať si zvelebí černým krémem na boty. Klukům seberte kopačák designovaný Cristianem Ronaldo a na jeho místo dejte gumovou mičudu. ... a namísto granoly jim do bílého jogurtu nasypte obyčejné ovesné vločky.
----
Pak se začnou sami ptát.
Pak se začnou sami ptát a vy budete mít možnost jim vyprávět o komunistickém puči v roce 1948. Pak se začnou sami ptát a vy jim povíte o politických procesech v 50. letech. Pak se začnou sami ptát a vy jim povyprávíte o regálech v Pramenu v roce 1973. Pak se začnou sami ptát a vy jim vysvětlíte význam RVHP a Varšavské smlouvy. Pak se začnou sami ptát a vy jim povězte o "svobodných volbách" v době budování komunismu. Pak se začnou sami ptát a vy jim povíte, že prvním prezidentem nebyl Klement Gottwald, ale Tomáš Masaryk. Pak se začnou sami ptát a uslyší, že Barcelonu jste poprvé viděli jako hodně dospělí lidé. Pak se začnou sami ptát a vy jim povíte, jak jste se cítili ráno 21. srpna 1968...
Dopřejte vašim vašim vnoučatům "váš dějepis". Mluvte s nimi o všem, co si pamatujete. Máte oproti všem tu výhodu, že vaše vzpomínky a zkušenosti nebudou považovat za tendenční.
Mluvte s nimi.
Mluvte s nimi, aby pochopili, že i blbý kecky v jejich botníku by zřejmě vůbec nebyly, i když plány pětiletek byly plněny s ročním předstihem na 130%.
Mluvte s nimi, abyste nemuseli v médiích číst, že neznalost dnešních žáků základních škol má velké trhliny.
Mluvte s nimi, aby věděli.
Mluvte s nimi!
