Byl jsi rebel, machr, chlap. Kouzlil jsi s obrázkama a sypal lidem do hlavy příběhy tak, jak je nikdo jinej sypat neuměl.
Jako Husákovo dítě jsem často musel se školou chodit na filmy jako Sokolovo, Osvobození Prahy, Dny zrady a Jitra jsou zde tichá.
Samej mord. Jedinej hrdina, ideologie na kila a lží plný pytle.
Filmy z války jsem proto neměl rád.
Jenže pak jsem uviděl tvoje Vlasy. Film o válce jinak. Film o válce tak, že jsem seděl jako zařezanej a když ty kluci na konci filmu lezli v zástupech do břicha bojovýho letadla, tak jsem regulérně brečel.
Claude Bukowski, Sheila, Woof a Berger to natřeli všem kapitánům Nálepkům, Sochorům a Jarošům a konec konců i generálu Svobodovi.
Film o válce, a hlavně film proti válce ale děti z tehdejší Československé socialistické republiky vidět nesměly, protože jsi se rozhodl dělat filmy a ne zakázky.
A díky tomuto tvému rozhodnutí mohli pak lidé na celém světě hltat příběhy hrdinů tvých filmů.
Objevili kouzlo Mozartovy hudby. Trnuly napětím u tvojí "kukačky". Nechali se okouzlit Mužem na měsíci ,možná prvně zahlédly díla Francisca de Goyi a díky Ragtimu přestávali vidět svět černobíle.
Lásky jedné plavovlásky lechtaly tváře Černého Petra a jejich vzplanutí bylo tak velké, že nestačilo pouze zakřičet Hoří, má panenko.
Za tohle a hodně dalšího, třeba "semaforskýho" - DĚKUJU a věřím, že už tam někde vysoko nad náma přikládá svoje oko ke kameře tvůj kamarád Ondříček a začínáte točit další biják.
Rád se na něj podívám, až se tam k vám jednou dostanu.
Miloši, děkujeme!
