Dnešní pošmourno a šedo rozčísla mutr svým životním poznáním a nadhledem. "Máme snad zase držet hubu a krok?"
"Jo, hochu, jak jsme si to posrali, tak si to musime užít."
Máma, když už to jinak nejde, pustí z pusy jadrnejší přirovnání než je z úst ženy běžné.
"My jsme si to posrali? My?", kroutil jsem při telefonovaní hlavou tak, že jsem chvílema viděl i to, co se děje za mými zády.
"Jo. My. Ty, já, Hanka, Jirka, Josef. Všichni."
"A, prosim tě, jak?", hlava mi na krku rotovala jako dětskou rukou roztočený globus v hodině zeměpisu.
"Přemejšlej chvíli.", dala mi Zorina šanci.
"Vysvětli.", nechtěl jsem šanci, ale její vysvětlení.
"Komunisti měli být hned v devadesátym postavený mimo zákon. To byl začátek."
"A pokračování?"
"Klaus a Zeman měli být odstavení za pakt, kterej spolu ušili. Zemana měli už dávno vzít mokrym hadrem přes kušnu za to jeho olovo a Bamberg, nebo jak se to tenkrát pojmenovalo. Semelovou měli poslat na zkušenou do Ruska, aby nemlela takovy kraviny. Kancléř by nekupoval baráky po Praze za srandovní cenu, kdybysme víc trvali na tý jeho prohlídce."
"Prověrce.", opravil jsem matku.
"No tak prověrce. Ale to si trefil přesně na hlavičku. Zabejváme se asi prkotinama a před našima očima si ti nahoře dělaj čóra móra v mnohem důležitějších rozhodnutích."
"Pokračuj.", ponouknul jsem Zorinu.
"Postavili jsme proti hulvátovi ve volbách slušnost.", přednesla další z důvodů toho, že si všechno teď musíme musíme "užít".
"A to je chyba?", překvapilo mě.
"Jak to tak vidíme, tak je.", odpověděla mi máma. "Neřikam, že jsme proti němu měli volit stejnýho hulváta, ale lepší by bylo mít na Hradě někoho, kdo pro to, aby už nastala normální doba, nepůjde pro ostřejší slovo příliš daleko."
"Souhlasim."
"Souhlasíš. Ale pozdě. Teď tady máš to, co jsem ti v prosinci řikala. A musíš ven a dát najevo, že nesouhlasíš. Prostě musíš."
"Jenže jsem kárán za to, že mám respektovat výsledky svobodných voleb.", užil jsem obrat v posledních dnech tak často používaný.
"Ale to je jasný, že je třeba výsledek voleb respektovat. Ale nemusíš přece zavřít hubu a dupat tak, jak ti jinej radí, když si myslíš, že pravda je jinde. Kurnik šopa, snad jsem tě vychovala dobře, ne?"
Chvíli bylo ticho.
"Hele, asi takhle. Kdyby si vedle koupili chalupu noví lidi, taky bych je přivítala a upekla jim bábovku. Ale pokud by mi začali za plot házet jejich hnuj, tak bych jim tu babovku s omluvou vzala zpátky."
"S omluvou?"
"Jo, s omluvou, abych se nechovala stejně, jako oni. Ale sníst bych jim jí v takovym případě fakt nenechala. Každej máme svoji hrdost, nebo bysme alespoň mít měli. Jinak se staneme stádem a co po stádu zbyde? - podupadná vyžraná zem a fůry trusu všude kolem. To chceme?"
