Kousek nebe, kus voňavýho sýra, doširoka otevřený oči a připravený dlaně. Každý den ráno stačí málo a do večera zažijete příběhy, o kterým se jiným ani nezdá.
Ubývá jich, ale pořád jsou.
Pořád kolem nás fungujou lidi s malou přípravou na den. Vlastně ani ne tak s malou přípravou, jako spíš lidi s jistotou, že všechno neni podle jejich přání a představ.
Nikdy nic nebude přesně tak, jak známe z pohádek, z filmů nebo životů těch, co podle nás mají štěstí a neznají problémy.
Každá zlatá nitka má svůj konec. Všechny koutky u úst lidí se sem tam stočej dolů. Každou zimu se holubi usadí v našich nosech a zatíží nám nádechy. Každý den v nemocnicích sestry zastýlají postele po těch, co se nevrací domů. Často se první palačinka na pánvi potrhá a není možný ji namazat voňavou meruňkovou marmeládou. Ve výlohách budou vždycky věci, který se k nám nedostanou díky našim stále ne úplně plným peněženkám. A ne každej člověk, kterýho průchodem všedních dnů mineme, bude rozjásaný jako klaun v cirkusu nebo pokorný jako babička v Ratibořicích.
Stačí ale opravdu málo a přestaneme se starat o konce zlatých nitek a obávat se potrhaných palačinek.
Každej den je novej příběh.
Každé ráno můžou z pod peřin a dek nohy vklouznot do sametu.
Každý hrnek ranního čaje může vonět láskou a pochopením.
Každé ráno můžeme v koupelnovém zrcadle potkat chlapa nebo ženskou, kteří se na nás usmějou i přes ospalky v očích a z tváří pomuchalných spánkem nám pošlou první ranní zprávu.
Zprávu o tom, že začíná den, kdy slunce bude na dosah a kapky deště budou tím nejlepším krémem proti vráskám, které tak jako tak začínáme milovat.
Zprávu o tom, že chleba s máslem má kouzelnou moc a hrnek mlíka je elixírem spokojenosti.
Zprávu o tom, že barevný tričko absolutně se nehodící našemu věku rozesměje minimálně pět neznámých, které mineme v metru.
Zprávu o tom, že díra v igelitce se narodila proto, aby vypadlej a po zemi rozprskej jogurt vyprovokoval k vyprsknutí a radosti nejedno malý zlobivý dítě.
Zprávu o tom, že jsme se zase po noci probudili a těšíme se na každou novou minutu našeho života.
Můžeme všechno!
Můžeme chůzi po ulici z ničehož nic zastavit a položit do stínu stromu tašku s notebookem. Můžeme se kopnout vlastní patou zezadu do prdele a zatancovat si sami pro sebe pár kroků skákáním po kulatých kočičích hlavách v zapomenuté ulici. Jen tak, pro radost.
Každej den je novej příběh a my máme šanci si v něm zahrát a pohrát si s ním. Pohrát si s ním, pohrát si sami se sebou, usmívat se.
Zejtra bude další krásnej den - vyndejte lanýže ze spíže!
