Mezi pracnama, salátem, rohlíčkama a na tenko nakrájenym uherákem se filozofuje trochu ztěžka. Ale dát se to musí. Konec konců - času je dost.
"Kde jsou kutě?", zeptal se u podvečerní vánočky a hrnku horkého kakaa.
"Kde je co?", odpověděl jsem otázkou, což je ještě horší, než se přejíst krupicový kaše zapíjený vaječnym koňakem. NIKDY TO NEZKOUŠEJTE!
"No, kde sou ty kutě, kam mě máma někdy posílá. Já vždycky dojdu jenom do postele, ale to asi nebude ta kuť, že ne?", objasnil mi a uloupnul plátek mandle z vánočky, která se zatím skoro celá vyvalovala na bílé oválné míse uvelebené na vánočním stolu.
"Aha", ulehčeně jsem vydechnul, protože jsem věděl alespoň to, na co se ten malej kluk uprostřed vánočního natěšení, klidu, pohody a pálící žáhy ptá.
Nalil jsem si dalšího panáka domácí malinovice a pohladil si nabobtnalý břicho.
"Kutě, to je místo, kam jde každej ze začátku nerad proto, aby přišel na to, jak je mu tam dobře.", začal jsem.
"Počkej", zastavil moje rádobyfilozování kluk a odběhl od stolu.
Vrátil se za chvilku a začal po stole jezdit autíčkem, který mu přinesl Ježíšek. Shrnoval při tom ubrus a tak se talíře s cukrovím a misky s ovocem se začaly samy od sebe pohybovat. Vánoční zázrak!
"Ale někdy se mi na kutě nechce a pak v posteli neusnu", říkal při tom, když autíčko v dlani minulo sklenici s vodou s plátkem jarně zelené limety.
"Tak to asi nejsi správně nakutěnej, když se ti nechce spát. Máma by tě měla posílat do kutí až když jsi uondanej", odpověděl jsem po pravdě.
"A chodí do kutí i dospělí, nebo choděj jenom spát?", zeptal se další otázkou ve chvíli, kdy talířek s několika vyloupanejma skořápkama od vlašských ořechů cinknul o misku se sušenejma meruňkama.
"Já do kutí chodim rád, ale nejradši chodim na kutě", přiznal jsem po pravdě.
"Protože tam je ticho?", kouknul na mě a napil se kakaa.
"Protože tam je ticho a voní to tam a je tam měkko", vyjelo ze mě.
"A někdy to tam smrdí, to když si na kutích prdnu", zakřenil se v jedný ruce se sklenicí kakaa a ve druhý s malým barevným autíčkem.
"Ale i když to tam smrdí, tak pořád kutě, ne?", hecoval jsem klučíka k dalším rozvíjení toho, jak to může vypadat na kutích.
"A na kutích jsou i strašidla a formule", jel dál. "A transformers...", dodal a já byl v pytli. Jen tušim, co to je, ale popsat to neumim. Musel jsem imrovizovat.
"No jasně", odpověděl jsem, "na kutích je dobrý i to, že se tam nejen prdí, ale i krká", zvedl jsem významně ukazováček, naklonil se k pinďovi s kakaem a zlehounka a potichu ulevil obsahu mého těla elegantním ukrknutím do jeho ouška.
Seskočil ze židle a smál se jako blázen a běhal kolem vánočně upraveného stolu. Míjel přitom nazdobenej stromek a další lidi, který se sešli, aby se viděli, polibili se a mluvili spolu.
Byl poštědrovečerní večer, v pokoji to vonělo a psi leželi na dosah lidí s jedním okem spícím a s druhým otevřeným a hlídajícím.
Bylo po svátcích a lidi rozjímali.
Seděl jsem chvíli sám, rozhlížel se kolem a viděl přátele, jejich děti a naše psy. Svíčky nás všechny hladily svým lehkým vánočním žárem. Z bedýnek broukala India Arie mojí oblíbenou koledu "Ready for love" a za oknem nebylo vůbec bílo.
A pak tohle všechno kolem půlnoci skončilo a všichni jsme šli na kutě.
Někdo si na kutích lehounce krknul nebo zhluboka vzdychnul. Někdo si do kutí vzal ještě pár vanilkových rohlíčků. A některý kutě tlumily a ukryly i pár prdíků z fajnovýho čočkovýho salátu.
Některé kutě přivítaly sólisty, jiné kutě skryly páry a možná vyladily náladu na milování.
Moje kutě byly krásně zahřátý od psa, kterej do nich vletěl, hned jak jsme dorazili domů zatímco já si ještě v obejváku pustil televizi.
Rád bych při posledním blogu v tomto roce poslal na kutě všechny lidi milující příběhy. Kutě jsou místo, kde se jich válej stovky! Kutě jsou místem odpočinku od někdy těžkých životů. Kutě jsou kakao i horkej slepičí vývar. Kutě jsou stránky pohádek. Kutě jsou ruce, který vás obejmou.
Hajdy na kutě a krásnej celej přístí rok! Všem!!!
