Některý víly se moc nemejou a proto můžou pěkně smrdět. Ale zase znaj spoustu fíglů, který umytejm a vyvoněnejm lidem unikaj.
Nákupní taška na kolečkách seděla vedle své paní na refýži tramvaje a ani se nehla. Prostě dobře vycvičená taška. Seděla. Mlčela. Čekala.
Panička té tašce něco říkala. Normálně si s ní povídala. Poblázněný lidi a malý děti si s předmětama povídají - se říká. Malej nejsem, ale poblázněnej asi jo - nedávno jsem po nakopnutí palcem u nohy poslal postel do pěkný pihele, vám povim.
Tramvaj přijížděla a paní řekla tašce: "Tak holka, nedá se nic dělat, pojedeme.", a dlaň položila na takový to tahátko její nemluvné kamarádky.
Když se otevřely dveře od červený skříně na kolech a s kosočtverci na střeše, paní tašku čapla, hekla jako by zvedala v posilovně 100 kg a popotáhla ji ke schodům do tramvaje.
"Pomůžu vám.", nabídl jsem se a frajersky jsem vzal za tahátko a hanebně jsem okamžitě skončil. "Trochu" jsem to tahátko utrhnul, protože taška byla těžká, jako čert co pije beton.
Nad dveřmi začalo blikat světýlko, paní se v předlouhé pletené smradlavé sukni kryté hnusným fialovým (kdysi) šusťákovým kabátem škrábala dovnitř a já objal vycvičenou tašku a opatrně ji posunul na plošinu poblíž sedačky, kam si sedla její panička.
"Vy ste hodnej člověk, to se pozná.", řekla paní a přitáhla si k sobě tašku, kterou poplácala po boku stejně, jako pohraničníci poplácávají boky německých ovčáků. "A posaďte se", ukázala okázale na sedadlo naproti ní.
Sednul jsem.
"Urval jsem vám takový to tahátko.", přiznal jsem hned, abych měl svědomí trochu čistší.
"Vono se to už stejně viklalo", řekla paní, stáhla z hlavy zelenýho kulicha s otřepanou bambulí a projela si prstama husté hnědé vlasy. "Nějak to přivážu.", usmála se a na jeden tah otevřela zip od kdysi fialového teď už jen šusťákového kabátu. Smrad by se od toho momentu dal v tramvaji krájet mačetou.
Sáhnul jsem do kapsy u kalhot a vytáhl z ní peníze.
"Tady jsou tři stovky, za to byste mohla nějakou novější tašku pořídit.", podával jsem náhradu za zničenou tašku paní, co se tak měsíc nevoněla a a minimálně stejnou dobu nemyla.
Vzala je bez váhání.
"Vy ste hodnej člověk, to se pozná. Že vy koušete napravo...?", podívala se na mě, jako by byla čarodejnicí a odhadovala, kolik let mi ještě zbývá.
Kdyby mě v tu samou vteřinu někdo vrazil do zadku rozžhavený ingot, na hlavu nasadil máminu šílenou paruku ze sedmdesátek a kolem krku pověsil dudy dudáka Švandy, vyděsilo by mě to míň, než dotaz, jestli koušu napravo...
"Cože?", zeptal jsem se s usměvem, protože na tohle se mě ještě nikdy nikdo nezeptal.
"No, jestli koušete napravo nebo nalevo?", řekla jasně, hrábla do svého vlčáka, usazeného vedle její sedačky, vytáhla z něj rohlik, ulomila špičku, lehce se naklonila a ... ten rohlík mi vrazila do pusy.
"Kousejte", řekla rázně.
A já, vyděšenější než laboratorní zvířata jsem začal automaticky v hubě zpracovávat kousek slanýho rohlíku.
"Kde koušete?", byla netrpělivá.
"Napravo", odpověděl jsem po chvíli, protože sousto opravdu zpracovávaly zuby v pravé části mojí huby. Pak jsem sousto spolknul. Další jsem nečekal. Neměl jsem se najíst. Měl jsem jen s mojí spolucestující společně přijít na to, kde koušu.
"Koušu napravo", řekl jsem nahlas a uvědomil jsem si, že tohle jsem ještě nikdy za mejch 52 let života neřešil.
"Tak vidíte. Napravo. Já vám to řikala. Vy ste dobrej člověk.", vysypala ze sebe moje nová známá, z kapsy kabátu vytáhla provázek a šikovně mnou nalomený tahátko tašky svázala tak, že se k němu po chvíli postavila, vzala ho do ruky a čekala na příjezd do stanice, kde já jsem nevystupoval.
"Už mi nepomáhejte", byla decentní, "a buďte šťastnej.", zamávala mi malou dlaní v rukavicích bez prstů, čapla do ruky provázkem ošetřené tahátko, zvedla tašku a vystoupila z tramvaje na refýž.
Možná si za ty tři stovky koupí novej kabát. Možná nějakou voňavku někde v drogerii a možná nějaký jídlo a trošku toho alkoholu. A nebo si koupí novou tašku. Ale v tom případě přijdou další lidi o možnost zjistit, jestli koušou napravo nebo nalevo. Nová taška bude mít totiž pevnější tahátko...
Na který straně koušete vy?
