Některé partnerské "léčebné" kůry mohou vyvolat na první poslech přinejmenším rozpaky. Pijavice nebo zaklínání ztrácejí na atraktivitě. Ale takové bezdomovectví - to by mohl být progres.
"Je to s ním čím dál horší", nešlo přeslechnout hodnocení jedné z dvojice žen u kavárenského stolku vedle.
"To je normální. Auto, do kterýho sedám taky ztrácí den ode dne na kvalitě. A že by bylo atraktivní...", zhodnotila výrok kamarádky ta, co si v malém zrcátku ukrytém v dlani prohlížela tvar a barvu obočí.
"Jako povolený kšandy", hodila do placu s lehkým závanem v hlase ta, která si obočí neprohlížela. Jen téměř strnule seděla za kavárenským stolkem našponovaná jako holka sedící ve školní lavici těsně před vyvoláním.
"Vyhnat je. Když remcaj a všechno jim vadí - vyhnat je", naposledy se do zrcátka podívala ta pragmatičtější z dvojice, zrcátko nasměrovala na rty, které shora i zdola objela jazykem, mlaskla a zrcátko zmizelo v kabelce, která si lebedila na stehnech pěkný ženský.
"Vyhnat?", až téměř k smrti vyděsilo toto slovo paní Strnulou.
"Jo. Normálně je vyhnat.", nahlas a jasne zopakovala paní Pragmatická.
Paní Strnulá jenom koukala a pozvolna pohupovala hlavou zleva do prava. Oči upřené úplně mimo kavárnu a člověk měl pocit, že se ta ženská za chvíli vznese, prosublimuje výlohou a zmizí.
"Když je to doma nebaví a pruděj, tak co s nima?", pokračovala paní Pragmatická, "... ať si žijou venku s bezdomovcema, který si užívaj života tak, jak chtěj. Piva dost. Válet se můžou od rána do večera. Žádná je neprudí, že už maj ty tepláky na sobě 14 dní. Prostě ráj - narozdíl od domova..."
"No to by mě Petr asi zabil", vydechla oddaně vstříc možnému osudu paní Strnulá a viditelně se přitom zachvěla.
"Ale nezabil. Naopak! Miloval by tě. Protože jak by poznal, že hlava vylitá pivem a vytahaný ušmudlaný tepláky nošený bez trenek nejsou fakt žádnej hit, měla bys ho z lázní doma jako vyměněnýho.", nadechla se paní Pragmatická a zamávala na servírku.
"Každej chlap, co už doma delší dobu blbne a začne mít chování carevice by měl bejt chvíli na ulici.", vyřkla ortel a ja se u vedlejšího stolku zhluboka napil vody bez bublin...
"A co v tý době budeme dělat my, ženský?", zeptala se s rozevřenýma očima paní Strnulá.
Paní Pragmatická se ke kamarádce zlehka a s lasivním pohledem v očích naklonila, jednou dlaní se zlehka zapřela o stehno paní Strnulé a řekla hladce: "...holčičko ...."
