"Mám vyčištěný hermelín a naleštěné královské jablko?", zeptal se vladař dnes po ránu své královské manželky v kuchyni jejich sídla.
"Prosimtě, neblbni, víš, že s timhle si hrát nemůžeš!", odpověděla paní Králová a dožehlovala přitom bílou košili, kterou si vladař oblékne dnes večer, aby všem obyvatelům jeho království zazářil jako hvězda jasná.
"Ani dneska? V tak významný den?", zkusil to vladař ještě jednou. "Zavolej mi moje komorníky, zkusím to s nimi prodiskutovat", nedal se odbýt.
"Neprovokuj, už jednou jsi lidi pořádně nas.al, když jsi se totálně vyčerpanej vymotal z klenotnice a všichni si mysleli, že jsi zase opilej", odpověděla rázně paní Králová a přisunula před vladaře talíř se snídaní. "... a jez, ať máš večer sílu přejít celej Vladislavskej sál", mrkla na muže spiklenecky a vrátila se k žehlícímu prknu.
Vladař polknul první sousto, díval se přitom z okna dolů na Prahu a dlouze si povzdechnul.
"Promiň", přiskočila k němu paní Králová, "já na ten popelníček zase zapomněla", pronesla omluvně a k talíři a hrnku přibyl na stole ještě těžký skleněný popelník.
"No proto, už jsem tě začal podezřívat, že jsi na tom stejně, jako čeští novináři. Paměť nulová, ale ambice obrovské. To opravdu nemůže být přece problém. A pokud je, měla by ses rozhlídnout po jiném zaměstnání.", pokáral vladař vystrašenou paní Královou.
"A přijde dneska i Jiřinka?", snažila se paní Králová odvrátit pozornost od své nedokonalosti k umělkyni, se kterou je radost se na Hradě potěšit.
"Ano", odpověděl s důstojností majestátu vladař a hřbetem dlaně si otřel ústa mastná od sousta pečeného bůčku, které právě vdechl a jehož stopy nestačil ze rtů smýt panák slivovice.
"A kdo ještě? Povídej...", naléhala paní Králová na svého muže, protože věděla, že odvrátila nebezpečí jejího vyhazovu tím, že lehce svému muži podkouří - teda - počechrá mu ego, aby nedošlo k mýlce...
"Ještě přijde Daniel - ten minesengr a pak jsem pozval Františka z Moravy. Konec konců, ať se seznámí s Hradem a podhradím, když tady teď bude sloužit, viď?", pokl škvarek a pěkně se na paní Královu usmál.
"Ty jsi tak moudrý", pronesla paní Králová, dožehlila pravý rukáv na košili a košili zavěsila na ramínko.
"A to nevíš všechno...", řekl tajemně vladař a odkousl špičku kyselé okurky, kterou mu ve sklenici s dalšími doručila z letošní sklizně ze své zahrádky kejklířka Jiřinka.
"Co? Povídej!", zahrála paní Králová vladaři zájem, protože jako každý obyvatel země České ví, že probudit zájem je to, co má vladař nejraději. Lehce pozurážet nemilé přítomné a vzbudit zájem - to má panovník rád.
"Hádej...", přistoupil na hru vladař.
"Já už asi vím....", zaculila se paní Králová. "Přijedou i z ciziny!", naznačila lehce předstíraně s rumělkou v tváři.
"To nic neni. Samá voda. Wintona sice přivezu, ale to je prd!", prohlásil vladař, podrbal se v podpaží a zapálil si sedmou cigaretu.
"Ty jsi teda tajnůstkář", laškovala paní Králová s vladařem a opřela se zadkem o kuchyňskou linku.
"Lidi budou koukat!", mrknul vladař spiklenecky ke kuchyňské lince a požádal manželku ještě o jeden plátek snídaňové pochoutky.
"No tak si to nech pro sebe, ty dědku tajnosnubnej, dyť my všichni už dávno víme, že jde o Filipa.", dodala diblíkovsky a na talíř před vladaře položila plátek krvavý tlačenky.
"Tak ty už to víš taky? No to sem blázen. A přitom jsem jasně Mlynářovi řikal, ať drží hubu a nikde nic nevykecá. A zase k prdu. Já bych ho už dávno kop do zadku, ale víš dobře, že nemůžu...", povzdechl vladař a do krvavé tlačenky nekompromisně zařízl ostrý nůž.
V tu chvíli zavonil telefon, který měl měl vladař v kapse županu.
Podíval se na display, nespokl ani sousto, co měl zrovna v puse a rovnou bez oslovení řekl.
"Královský jablko si prej vzít nemůžu."
Vladař chvíli tiše čuměl, pak přestal žvejkat tláču a pak pronesl: "Žezlo taky ne!", a prohnul smutně pravý i levý koutek úst dolů, až mu z pusy na froté župan vytekl obsah špatně rozkousané krvavé tlačenky tlačenky v mixu s kyselou okurkou a hltem piva.
"Korunu?", slyšela paní Králová vladařovo další sdělení do mobilu. Stála stále opřená zadkem o kuchyňskou linku.
Vladař zakryl jednou dlaní mobil, podíval se na paní Vladařovou a zeptal se: "Korunu můžu?"
"To je Filip?", zeptala se paní Vladařová nervózně a začala prstama pravé ruky jako klavírista Clayderman ťukat ve stacattu po desce kuchyňské linky.
Vladař na znamenení souhlasu pouze lehce kývnul hlavou.
"Dej mi ho", řekla paní Králová rázně a napřáhla pravou ruku.
Mobil byl v její dlani během sekundy.
"Tak podívej, Filipe", nadechla se paní Králová, "žádný královský jablko! Žádný královský žezlo a už vůbec žádná královská koruna. Jasný? Už takhle to bude komedie až do nebe. A na hermelín taky zapomeň. To už chtěla Jiřina, a taky nebyl. Tak nevim, proč by zrovna u tebe měl Miloš dělat výjimku! Je to jasný?"
V kuchyni bylo ticho, které protlo jen škrtnutí zapalovače a zvuk, který vladař vydává, když vyfukuje dým z první cigarety dne.
"Ještě tě chce", řekla paní Králová a podala mobil zpět vladaři, vzala do rukou utěrku a začala odkapané nádobí leštit a ukládat zpět do linky.
"Já ti řikal, že to nevyjde", mumlal vladař do mobilu a vyfukoval dým z jeho starých útrob směrem ke své mladé ženě.
Pan Renč tedy bude zřejmě odměněn tuze obyčejně. Bez královské koruny, žezla i jablka. Bůh ví, jestli v takovém případě na Hrad vůbec dorazí.
