Když se vám na hlavě z ničehož nic objeví kakaovej flek, za pár dní je vám třiapadesát a břicho vypadá jako sesunutý svah - nezvedejte telefon, který oznamuje, že volá máma.
"Hnus šedivej, co? ...a navíc budeš za pár dní zase vo rok starší.", stál jsem v koupelně před zrcadlem a ucho měl plný ranního povídání mojí mámy.
Tak kalný ráno aby jeden pohledal!
Z dlouhejch chlupů na obočí bych si moh už klidně motat copy, nehty na palcích u nohou jsou tvrdý jak štolverk a celý tělo je už vlastně oficiální přihláškou k vyřizování důchodu. Za oknama vlhko a smradlavo jako ve sprchách fotbalistů po mači, pes pod peřinou jasně dává najevo, že se mu ven nechce a matka do toho všeho marasmu trylkem oznámi "a za pár dní si zase o rok starší".
A tak si sednu holou prdelí na roh vany, břicho se při posezu vyvalí jako hornina sjetá díky stálému dešti ze svahu a opáčím: "No a co?"
"Jak no a co?", trylkuje pořád ještě máma a já si v zrcadle všimnu na boku hlavy malý skvrny s odstínem kakaa. Hodně ošizenýho kakaa. Proto se možná skvrna tak dlouho držela mý palice téměř inkognito.
"Mám na hlavě flek.", oznámím krátce a vstanu a hlavu k zrcadlu nakloním, co to jde.
"Flek?", zvážní máma.
"Jo, flek. Řek jsem snad papiňák?"
"Proč bys měl mít na hlavě papiňák?", jedeme s mámou dost debilní debatu o mým objevenym fleku na palici.
"Protože když ti řeknu, že flek, tak se zeptáš "flek?".
"Ses blbě vyspal, nebo co?", šťouchne si do mě máma ještě jednou a já nasliněnym prstem jezdim po fleku na boku hlavy, kterej prostě NEMIZÍ. Špína to neni.
"A neni to špína? Myl ses, když si lez večer do postele?"
Některé prvky péče v matkách zkrátka přežijí, i kdyby prošly silnou chemoterapií nebo byla očarovány tou mrchou Runou z Radůze a Mahuleny.
"Ano. Sprchoval jsem se a dokonce jsem si vyčistil i zuby, mami.", odpověděl jsem lehce neurvale, protože flek nemizel a za pár dní mi bude třiapadesát.
"No tak to bude stáří.", vyhodnotila matka klidně, jako by při tom na klubko namotávala vlnu ze starého rozpáraného svetru.
"Čuráš dýl?", zeptala se opět netaktně.
"Jo. Dýl a už dýl. Ale fleky na hlavě se mi zatim nedělaly.", odpověděl jsem jako v ordinaci ošetřující lékařky.
"A chlupy na obočí máš dlouhý?", ptala se doktorka Zorka dál.
"Jako vlasy Rybany.", řekl jsem po pravdě.
"A co kolena?", potřebovala další díl ke stanovení diagnóze moje telefonická ošetřující lékařka.
"Mám obě."
"No to vim, ale - kurvy - už tak trochu kvidlaj, ne?", využila odborných termitů matka.
"Kvidlaj, ale já je dám každý ráno do latě a neberu na ně moc ohledy.", přiznal jsem stav mých kolenou, který ještě třeba budu jednou potřebovat, až na ně padnu a začnu se modlit, ať "to" bolí míň, nebo ať už "to", proboha, skončí.
"A už toho taky tolik nesežereš, co?", postoupila Zorka od problémů kloubo a chlupo k problematice gastro.
"Ale jo, to pořád ještě jo, Zorino. Dyť je to radost.", přiznal jsem a vyvrátil aspoň v jedné oblasti to, že jsem starej.
"A chlupy v uších?"
"Nerostou. Tam jsem holej jako dětská prdelka, Zorino." dal jsem bez váhání odpověď, protože moje ouška opravdu nevypadaj staře. Vlastně je to snad to jediny, co na mym těle staře nevypadá. ...si myslim.
Matka neotálela ani chvilku.
"Neboj, zatim si zdravej chlap, to všechno teprv přijde!", pronesla prorocky a já zaslechl zurčení vody ne nepodobné spláchnutí na záchodě.
"Ty se se mnou o mym zdravotním stavu a stáří bavíš na záchodě?", snažil jsem se být co nejvíc rozhořčeným z volby místa vysílání matčin mouder.
"No.", odpověděla klidně, "a co děláš ty?"
"Stojim nahej v koupelně a čumim na ten flek na hlavě."
"A jinde neni?"
"Kdo?"
"No kdo...ty vole...ten flek přece!".
Matka opět zjistila, že porodila ne zrovna chytrého syna.
"Zatim jsem nic nenašel, ale ještě jsem nezved břicho, tak nevim.", zažertoval jsem.
"To jako, že bys měl fleky na bimbasu? No FUJ! Hele, já už musím jít, čau."
Když se vám na hlavě z ničehož nic objeví kakaovej flek, za pár dní je vám třiapadesát a břicho vypadá jako sesunutý svah - nezvedejte telefon, který oznamuje, že volá máma.
