V názvu dnešního blogu jsem si pomohl lehčí transformací názvu románu pana Ladislava Mňačka - "Jak chutná moc". Jeden jediný háček nad jedním písmenem v jednom slově...
Moc je mocná čarodějka.
Chuť na ni může být destruktivní a cesta k ní je možná vždy, když dav vyjádří nespokojenost. Pak stačí do mordy davu hodit kost, o které - ten kdo hodí - tvrdí, že jde o maso.
Co na tom, že jde o kost už dávno ohlodanou? Svého času na ní přece bylo masa dost. Tak buďte rádi, že na vás zbyla alespoň ta kost a chvalte hospodina.
A dav kost oddaně olizuje, k tomu notuje hosana na výsostech a velebí tím nového mesiáše.
Velebí toho, kdo se k moci dostal především díky nespokojenému davu, který dokázal uchlácholit lehce prohlédnutelnou lží.
A dav se náhle spokojí s pouhou předhozenou kostí, která byla kdysi obalena masem.
S takovým davem se pak lehce pracuje i v dalších oblastech života.
"Já vám přece dal kost! Pokud mě budete ctít a poslouchat, dojde postupem času i na kloubky a šlachy a ti nejlepší z vás se nakonec k tomu masu také dostanou."
Haleluja!
A tak dav olizuje již olízanou kost a s rozkoší při tom všem olizování sní o všem, co je mu slibováno. Chvílemi může mít dav i pocit, že namísto olizování žvejká opravdové maso.
A přitom všem snění často ani takový dav nepozná, že mocný mocně močí na hlavy těch, které ovládl.
Jak chutná moč?
