Miloš Zeman, jak se zdá, Micka Jaggera na pivo nepozve. Škoda. Jako vrstevníci by si možná měli o čem vyprávět.
Byly u nás doby, kdy na Hrad nestáli frontu jen turisté (dnes zpomalovaní kontrolními rámy), ale i hlavy různých států a lidé, kteří dokážou ostatní pobavit a mají ostatním co říct.
Na dnešní koncert chlapíků z Rolling Stones nejdu. Nemám rád davy. Proto jsem si včera sjel na síti několik chvil z různých koncertů týhle bandy a obejvák byl najednou zvukům a slovům malej.
Z kytarový riffů Keatha a Rona brněj nehty. Zvuk bicích, kterým diktuje Charlie, rozvibruje omítku na stěnách pokoje. A pak vtančí pan, pardon, pak vtančí Sir Mick Jagger a milosrdné peklíčko dostává přesnou podobu. Rolling Stones!
Energie. Radost. Jasná sdělení. Nadčasový melodie - je to klišé, ale je to tak.
A ať si kdo chce, co chce říká, tenhle cirkus vede hlavně zmiňovaný Sir.
Nejde přehlédnout. Jen tak ho neminete. Tělo floutka i ve svých čtyřiasedmdesáti letech, v očích plameny chutí, s typickou chůzí a gesty, vlasy nabitými akordy námi dosud neslyšených písní, uši jako repráky. Tenhle chlap musí mít v těle namísto všech orgánů jednu pořádnou sopku.
Jakmile tyhle jeho repráky zaregistrujou muziku, tělo se rozvlní a v jeho různých sinusoidách se občas zasekne, aby přešlo do úplně jiného pohybu. Asi podle současné nálady v hlavě - usuzuju. A vždycky to vypadá jako fest navičený. Přirozeno ale poznáš podle citu. Nikdy podle jeho směru...
Takže Mick lítá, skáče, běhá, levituje, chvílema zmizí sám sobě a žene spolu s sebou ve stejném tempu nejen kapelu skvělejch dědků, ale i davy lidí, kteří obyčejně pořád věří ve svobodu, v sounáležitost, v energii, která je prostě jen alespoň chvilkově příjemná.
Dokázat ale tohle mezi lidi dostat, tomu se říká kumšt. To zvládnou jen opravdoví machři. Takoví machři, kteří obdrží od anglické královny titul Sir. Takoví machři, kteří sáhnou do vlastního a přispějí na renovaci osvětlení Španělského sálu na Hradě. Takoví machři, kteří dají přednost fandům jejich muziky před podbízením se komukoliv. Takoví machři, kteří svůj kumšt maj v malíku právě proto, jak dlouho jsou na světě, kolik toho poznali a kolik toho mohou dát dobrýho mezi lidi. A lidi si takovej "kumšt velmi rádi vezmou". Ve výjimečných chvílích může být člověk - i v dnešní době - na chvíli zbaven jednoho z prvotních projevů lehce spoutávané svobody - může být zbaven podezírání. Stačí si k tomu pustit Rolling Stones.
___
A pak...ťuk, ťuk v hlavě a klep, klep na klávesnici.
Mick Jagger: ročník narození 1943. Pane jo, 74 let, jen to fikne. Sekáčsky fikne.
... moment
Miloš Zeman: ročník narození 1944, takže o rok mladší!
---
Z toho porovnání zamrazí.
Ano, je zřejmé, že Miloš Zeman není úplně zdravý muž.
Ale, o pohybu to konec konců není.
Je to o jediném a základním. Mick Jagger je kumštýř!
---
...a bude to určitě skvělej svobodnej koncertní kolotoč. Takovej, jakej uměj roztočit jen opravdoví machři
