Zkoušeli jste někdy zjistit, jestli ve vaší matce, jinak to vroucí ženě milující svoje dítě, nedříme, nebo nedřímala vražednice?
"Unavenej? A prosim tě z čeho?", zazněla opravdu excelentně nalakovaná lakonická odpověď na mojí prostou stížnost, že jsem utahanej.
"Jak z čeho? Z toho všeho.", nedal jsem se a byl jsem stejně odměřený.
"Ty si hovno unavenej, jsi línej.", kontrovala bez čekání. "A to máte k ruce všechno k tomu, abyste líný, nebo unavený - jak tvrdíš!!! (hodně ironicky řečeno) bejt nemuseli."
"Co všechno?", pral jsem se slovně dál.
"Úplně všechno.", nedala se zase ona. "Jen mačkáte různý čudlíky a jen čekáte, až se to udělá."
"A ty čudlíky nemačkáš?"
"Hochu, já se za život namačkala čudlíku, až jsem skoro přišla o o bříška na prstech, takže kdybych někoho zavraždila, tak mě podle otisků ani nenajdou."
"Mělas´chuť někdy někoho zavraždit?", překvapilo mě.
"No..., na výkon Pol Pota by to nebylo, ale pár grázlů bych svýho času odkráglovala s chutí", řekla Xena převlečená za mojí mámu.
Překvapilo mě to. Nebudu kecat, že ne.
"Jenže vždycky jsem si včas uvědomila, že bych musela do lochu a to se mi nechtělo, Tak jsem ty hajzly nechala žít a spoléhala na to, že je oddělá někdo jinej."
"Ty si hustá.", nedalo mi nepoužít oblíbenej výraz pro něco, co je opravdu neobvyklé a vlastně úctyhodné. Zbavit svět grázlů je poslání - i když dost vošemetný.
"Hustá jsem byla, chlapče, už řídnu. To víš, podzim života....", okomentovala moje prohlášení máma.
"Někdy tě podezřívám", šel jsem s pravdou ven, "že jsi pořád spíš v pozdním jaru, nebo na začátku léta a že mě necháváš, abych tě dohonil."
"Jako že bych na chvíli přestala počítat roky, neslavila narozeniny a pak bysme třeba 75. oslavili společně?", šla do morku úvahy máma.
"No, Zorino, pokud by to bylo možný... Psal by o nás i National Geographic, to si piš.", podlejzal jsem, co mi to šlo.
"O nás leda tak Chvilka pro tebe nebo Moje psychologie, dál si velký nadějlej.", ztlumila máma moje vášně a představy.
"Umíš si představit titulek k takovýmu článku?", zeptal jsem se.
"Já si ho nemusím představovat, mě napad hned: "Matka a její stejně starý syn umřeli smíření v láskyplné náruči."
"Ty si blbá!" vyjelo ze mě automaticky, až jsem se zastyděl.
"Já blbá a řídká, ty línej a unavenej. Kterej titulek prodá líp, co?"
