Hlídání vodorovného času

O čarodějnicích se z Pavlíka stává Gandalf Šedý a z Terezky třeba baba Jaga. Když ale v ten večer narazíte na Harryho Pottera, dáte s ním řeč třeba o hlídání vodorovného času...

Seděl na židli hned vedle pípy. V ruce buřta a kolem pusy hořčici. Na nose brýle s kulatejma obroučkama a kouzelná hůlka zapíchnutá v zemi hned vedle židle.

"A ty se jmenuješ jak?", zeptal jsem se, když jsem ho míjel s prázdným pivním kelímkem určeným ke znovunaplnění.

"Jásemharrypotter", odpověděl jednoslovně a křupnutí opečenýho buřtíku v jeho puse bylo slyšet určitě až do Lidic.

"A proč nejsi u ohně? Proč sedíš tady?"

"Já tady hlídám vodorovný čas.", řekl jenom a z horního rtu si olíznul žlutohnědou plnotučnou.

Pokud někdo hlídá "vodorovný čas", může kelímek ještě chvíli na dolití počkat.

"Odkud ten čas přichází?", zajímalo mě.

"Hele, tak von jde od Bělok. Tam se nastartuje a zahřeje motor a pak jede kolem potoka až sem k nám, víš?", kulil na mě oči a já si k němu přised na bobek.

"A proč je vodorovnej?"

"Protože jinak by nás minul, ten čas. A my bysme třeba tady vůbec nemuseli bejt. A pak se nepotkáme. Kdyby nebyl vodorovnej, víš?"

Teorie "měření vodorovného času" dostávala logické obrysy.

"A kde na to máš nějakej měrák?", chtěl jsem vědět.

"Voni to sou takový kostičky modrý, aby byly vidět. A skládaj se do sebe a trvaj minutu.", řekl sice moudře, ale zamotal mi hlavu jako kolotoč na Matějský pouti.

"No a jak to měříš?", trval jsem na svém.

Kluk seskočil ze židle a ze země vytáh kouzelnickou hůlku.

"Timhle.", napřímil hůlku proti černýmu nebi.

"A ten měřák to má kde?", hnal jsem Harryho k zásadní odpovědi.

"Ten mám v hlavě.", ukázal si malej kluk hůlkou na bouli, která mu narostla na krku.

"A to ho tam máš jen ty?", ptal jsem se, když kluk mával hůlkou k nebi, aby do svojí hlavy, která byla měřákem "vodorovnýho času" nahnal informace tam, kde měly být.

"Tam ho maj všichni.", skoro vykřikl ve chvíli, kdy se před námi všemi začala bortit hasičema připravená čarodějnická vatra.

"Já taky?", překvapilo mě.

"Každej. Ty taky, ale si velkej a tak to nevíš..."

---

Kleknětě si na kolena, abyste nebyli velcí a hlídejte si svůj vodorovnej čas... 

 

 

 

Autor: Marek Valiček | středa 2.5.2018 9:12 | karma článku: 26,14 | přečteno: 815x
  • Další články autora

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

15.2.2024 v 12:07 | Karma: 28,86

Marek Valiček

Tragédija

29.1.2024 v 10:56 | Karma: 31,60