Mám rád odvážný lidi. Lidi co maj kuráž a lidi, který žene dopředu jejich vlastní kreatitivita. Ideální, když se kreativita s kuráží spojej v jedno.
Včera bylo na Vyšehradě fakt hnusně. Ne, že by jinde v Praze bylo přenádherně, ale já byl na Vyšehradu, tak píšu o něm.
Jaro sice nazouvá kopačky, aby čutlo zimu do zadku, ale pořád to - i přes tu kuráž - není ono.
Pravidelná víkendová psí špacírovací trasa vedoucí z Výtoně nahoru ke katedrále a pak kolem dokola se zastávkou na grog v hospodě Na hradbách byla včera celkem k nevydržení. Šedivo, zimavo, blbo. Pes se ale neptá jak je, pes prostě vyrazí.
Po grogu lehce zahřátej jsem se zapojil za skupinu lidí, kteří stejně jako já mašírovali po hradbách. Napravo díra dolů - labilnější jednotlivci by měli vycházky sem fakt vynechat, nalevo park. Před námi věže katedrály a z její zvonkohry se do toho marastu mile nesly tóny "..ach synku, syynku...domalijsi..."
Ve skupině jdoucí předemnou se mixli lidi mluvicí češtinou i angličtinou.
"Jé...mami...ach synku synku", zvolala zvesela malá holka.
"What?", zeptala se žena ze skupiny anglicky mluvících.
"Its Czech national song", odpověděl český chlapec a jeho asi maminka ho vzala kolem ramen. Byla hrdá, že kluk dokáže cizincům vysvětlit "ach synka syynka" - bylo to na ní vidět i ze zadu. Ta mateřská pýcha!
"And what about this song is?", ptala se dál cizinka.
Kluk se odmlčel a já odvolal Stellu od opravdu velký hnědý hromady položený jen tak náhodou na pořád zelenym trávníku parku.
"No...?", ponoukala máma syna a mačkala mu přitom důvěrně rameno. Hecovala ho.
A kluk, protože mladej a kurážnej a navíc kreativní - jak bylo poznat i podle oblečení, se pustil do anglického překladu songu, kterej měl údajně rád i Masaryk.
"Its about the man, who broke the wheel on the field machine", odpověděl přesně tak, jak to píšu.
"Really?", s plnou vážností v tváři se cizinka zastavila v chůzi a tím zastavila celou skupinu, čímž mi udělala čáru přes budget, protože jsem chtěl poslouchat dál.
Zpích jsem to teda u zídky, z kapsy vytáhl papírek a tabák a začal si balit cigárko.
"Yes", odpověděl bez záváhání mladej překladatel.
Motal jsem pomalu.
"The Czech national song is about the broken wheel?", nevěřícně kroutila hlavou cizinka a dívala se přitom na kluka i na jeho mámu, která ho pořád držela kolem ramen.
"No na mě se nekoukej, já anglicky neumim", řekla česky cizince máma překladatele.
"This song is,", pokračoval kluk, "about the field works conditions.", řekl a usmál se.
Já zabořil jazyk do tenké linky papírku obohacené lepidlem. Schoval jsem tak svůj úsměv a pak jsem zapískal na Stellu, která mi na chvíli někam zmizela.
"It´s the pioneer song?", zeptala se cizinka.
"I dont think so.", odpověděl chlapec a já předstíral, že mi neškrtá zapolovač. Ta zvědavost!!!
"The words in song are like this: oh my son, oh my son - are you in home? Father is asking you: did you care about the ground today?", překládal po svym kluk slova písničky, kterou si občas broukneme všichni, ale ČESKY!!!!
Zapálil jsem si, natáh a zakuckal jako prvnička. Nejen z tabáku, ale hlavně z toho, co jsem slyšel. Bylo to odvážný, dobrodružný, a hlavně fakt milý!
Anglicky mluvící žena se snažila překlad "pochopit" a ptala se dál: "And did he?"
Kluk sundal z ramene máminu ruku, chvíli přemýšlel a pak řekl: "No. Field machine wheel get broken...!"
Cizinka chvíli analyzovala odpověď a pak jen suše dodala: "Understand!" a pomalu zase vyladila krok a s ní i celá skupina a mladej kluk si s chutí odpliv a jeho plivanec proletěl nad hradbou a mizel dole na trávníku u Vratislavovy ulice.
A zvonkohra věže katedrály Petra a Pavla dohrála "ach synku syynku..." a my jsme se se Stellou sbírali domu.
Šedivo kolem mi už nevadilo, prvně v životě jsem zaslechl simultální překlad českého národního písňového pokladu - Oh my son, oh my son, are you in home?...
