Co v tom koutě? Kohouta!
Jedno kafe v kavárně obchodního centra. Necelých 15 minut hemžení lidí kolem a pozorování lidí u vedlejších stolků. Takovej můj fetiš...
Seděla u stolku sama. Za ušima měla oboroučky slunečních brýlí a prstama pokaždé chvíli opatrně v prostoru hledala okraj a ouško hrnku s kávou, který stál před ní doslova na dosah.
Byla stará. Bílé vlasy evokovaly cukrovou vatu a šálka kolem jejího krku šla drsně šejdrem.
Pohled měla upřený na stále stejné místo a kromě pohybu ruky nebylo možné zaznamenat žádný jiný. Takovej ženskej robot, lehce starší model, který vaše oči nemohou jen tak přeletět, neřku-li minout.
Pokaždé, když hrnek rukama našla, z něj zlehka upila, polkla, nadechla se a znovu strnula.
Pak se objevila další ženská a další s ní přišla. Ta další byla ještě mládě od ženský. Skákací mládě zabalený v kabátku s čepicí naraženou hluboko přes obočí.
"Babíííí", zapištělo to mládě od ženský a vrhlo se na paní Strnulou. Ta se ve chvíli, kdy uslyšela hlas vnučky rozesmála (ne nahlas, jen roztáhla pusu). Pořád ale koukala jedním směrem.
"Břink...", zaznělo ve chvíli, kdy vnučka skočila k babičce a svým přískokem k ní rozhoupala stolek s hrnkem na něm. Břinknutí způsobil pád bílé hůlky, která sebou práskla o plovoucí podlahu. Sami víte, jakou rotyku dokáže pád čehohokoli na tento typ podlahy způsobit.
"Kláro...dávej pozor!", okřikla ženský mládě ta věkově prostřední. Opatrně se naklonila k sedící paní Strnulé a zabořila svůj obličej do její cukrové vaty. Přivřela oči a řekla: "Ahoj mami, nečekáš dlouho?"
Dlaně paní strnulé vyjely směrem k hlavě a obě zachytily obličej zabořený do bílých vlasů.
"Kdepak. Ještě nemám ani vypitý kafe. A je pořád horký.", odpověděla klidně a pořád koukala do míst, který my, co máme oči zdravý jako řepy, vůbec nevidíme.
"Koupíš mi kakao, babi?", zažadonila mňoukavě vnučka Klára a maminka jí z hlavy stáhla čepici. "Sundej si kabát, Kláro.", dodala.
"... kakao? To se na to podívejme.", podotkla babička a já málem vyprsk hlt kafe, co jsem měl v puse.
Jen se na to podívejme...řekla slepá paní. Jak jednoduchý je mluvit a konat v protikladu s tím, co žijeme. A jak to někdy může bejt veselý - napadlo mě.
Přišla servírka, holky si objednaly a servírka zase zmizela.
Klárka si vzala do ruky bílou hůlku a začala v ní v zuřivym staccatu ťukat o tu blbou plovoucí podlahu pod jejich nohama.
"Kláro, nech toho", zasyčela na dceru máma a držela při tom svojí mámu za ruce a něco jí potichu říkala do obličeje, který se nepřestal dívat do stále stejného místa.
"Nech jí, dyť je to dítě.", chlácholila paní Strnulá dceru.
Klárka mlátila bílým klackem do podlahy s navýšenou intenzitou. Trošku mě štvala, ale už jsem byl na dně (myslím hrnku s kafem) a sbíral jsem se k odchodu.
Do tašky jsem vsunul notebook a oblíknul si kabát.
"Tak můžu ti jí odpoledne nechat doma?", zaslechl jsem ještě přání dcery paní Strnulé.
"To víš, že jo. Zařiď si, co je třeba a přijeď si pro ní až bude čas.", pustila pár slov z pusy paní Strnulá. "My si doma pustíme muziku a budeme si hrát, že jo, Klárko?", řekla a hlavu poprvé mírně stočila do míst, odkud slyšela ťukání hůlky.
"Jóóóó, budeme si hrát!", zapištěla Klárka.
"A na co?", zeptala se babička s bílou hůlkou.
"...na slepou bábu!", zbožně a brutálně něžně vykřikla Klárka.
No jo, napadlo mě, na co vlastně jinýho!
Marek Valiček
... máte doma ženu, nebo něco takovýho?
Zdvořilosti stranou. Na plaché dotazy není v letech gendrového rozpoznávání čas. Kdo jsi, co máš? A odpovídej rychle.
Marek Valiček
Hospodské řešení vystoupení z únyje
Hospoda na naší vsi není vůbec fyjalová. Z části je zatím jen světle hnědá a dává tím nejednomu z hostů šanci vyloupnout se na chvíli z vlastní sociální bubliny. I když...
Marek Valiček
... kam se hrabe Nurájev
"Když už je člověk dlouho na penzi, to se ti najednou vynořujou myšlenky, na který v tom životním fofru v předchozích létech nebylo času." Takže ranní telefonické kafe s matkou v poloze takovýho domácího filozofování...
Marek Valiček
Rozdíl mezi ruským dortem a českým dortíkem
"Ruskému sportu byla vyhlášena válka a jak vidíme, tak všechny prostředky jsou dobré." tolik narativ šéfpekaře Peskova k dopingovému dezertu.
Marek Valiček
Tragédija
S melodický ruským přízvukem došplhá slovo "tragédija" do výšin, které jsou v končeném důsledku vlastně hodně milé.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině
Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Prodej chalupy, 40 m2, Chrastavice
Chrastavice, okres Domažlice
2 121 000 Kč