...zaševelila do mobilu matka pár dní před Helouvínem, tedy dnem, kdy je slavim. Já se zkrátka v jinej den narodit nemoh. Štír (jak nás lidi pomlouvaj...) a navíc o Helouvínu. Narodit se v den nerozenin Hitlera by snad byl menší hřích.
"Hele, mami, ja fakt nevim, neřeš to. Upeč mi medovej koláč a já přijedu a najíme se a půjdem ven, tak normálně. Co mám taky slavit, kdy mi za něco víc než 730 dní bude padesát..." dostala matka odpověď.
"No, já myslela něco milýho, víš? Něco co si opravdu přeješ."
"Hm, no dobrá, když se ptáš: Tak ať na kakau nejsou škraloupy bych si třeba přál."
Chvíli ticho.
"No, zapsala jsem si. A co ještě by sis přál?" využila máma nahozenou telefonickou hru.
"Přál bych si vrátit zvuk pásky z kazet, když se převíjela v kazeťáku. Chtěl bych mít v televizi dva programy s přepnutím na jeden knoflík a v regálu obchodů maximálně pět druhů jogurtu" pokračoval jsem.
"Zapsáno. Co to bude dál? Zatím všechno, co jsi řek je docela jednoduchý zařídit a až tak to nepovažuju za dárek, kterej bych ti fakt chtěla dát" zpražila matka moje ambice ve vyběru přání.
"Pak bych si moc přál zažít totálně naplno podobnej pocit, jako když jsem poprvé viděl moře" vzpomněl jsem si.
"Ajaj, tak tohle bude horší, ale neboj ty se nic, něco vymyslím" ozvalo se sebejistě ze severních Čech.
"Můžu ještě?" zeptal jsem se nesměle.
"Samozřejmě, je to tvůj den, tak sem s tim" podpořila matka moje vytváření seznamu narozeninových přání.
"Cejtit jak mi vlasy padaj přes obočí do očí" vyjelo ze mě.
"Já myslela, že s holou palicí nemáš mindrák" potupila matka jedno z mých přání.
"Nejde o mindrák. Jde jen o ten moment, kdy předsuneš spodní ret, foukneš vzduch kolem nosu, něco vletí do nosních direk, ale většina toho vzduchu pramen vlasů z očí vyžene...pokud si to matně pamatuju. Taková frajeřinka to byla a tak bych si jí, jako přání k narozeninám, rád dal. Blbý?"
"Naopak, tohle je nejspíš splnitelný. Stačí, když si odstřihnu trochu vlasů a trochu izolepy" poznamenala suše matka. "Nemáš nějaký romantický přání?" dodala.
"Aby se po čokoládě netloustlo, ale naopak hublo" zasnil jsem se.
"Řekla sem R O M A N T I C K Ý, ne kravinu" uvedla mě matka zpět do reality.
"Chtěl bych se mít dobře. Tak. To je přesný. Chtěl bych se mít dobře. Howgh."
"A do prdele. Zní to sice romanticky, ale je to setsakra vymyšlený přání, ti povim" slyšel jsem mámu. "Ale znáš mě, ne? Já to dám. Začneme třebat tim, kdy přijedeš..." dodala šalamounsky.
"Plánuju to na pátek, nějak kolem oběda" nahodil jsem přibližnou dobu příjezdu.
"Fajn, budou knedlíky s vajíčkem a pažitkou. Je to dost romantický a budeš se mít dobře. Tak čau."
