"...vono je dobrý, když pořádně zeželírujou a vypadaj jako chrchlance, když máte v zimě rýmu.", dvě zkušené kuchařky si na lavičce kolem stromů na Palackého náměstí předávaly rady.
Čekal jsem na kurýra na lavičce za nimi. Koukal jsem na jejich záda, ony mě neviděly.
Stella debužirovala čumákem po dlažbě, na který se usazujou zbytky jídel lidí, co si v rychlosti dávaj na palačáku svačinku když na někoho čekaj.
Dvě paní, každá s nákupní taškou mezi nohama se trumfovaly v tom, která z nich dá líp meruňkovej koláč.
"Moje matinka meruňky nikdy do koláče nevypeckovávala. Ta pecka tomu koláči dávala takovou příjemně nahořklou chuť. Ale museli jsme kousat opatrně, a hlavně bylo třeba o peckách říct návštěvám.", poposedla paní Jedna na panímandě a upravila si pod ní sukni.
"A cukrujete?", zeptala se paní Dvě a jednu meruňku v ruce rozpůlila a vyndala z ní pecku.
"No bodejť. Meruňkovej koláč, to musí bejt cumel", odpověděla paní Jedna a kontrolovala obsah nákupní tašky. "Má je pěkný, ten mladej. Taky jste si vzala od toho mladýho?", doptala se pak.
"Pěkný je má, ale drahý je to jako prase.", konstatovala paní Dvě a půlku meruňky nabídla paní Jedna.
"To se musej nakrájet na malý kousky, vysypat cukrem, zakapat fest citrónem a nechat tak den dva v klidu. ...vono je dobrý, když pořádně zeželírujou a vypadaj jako chrchlance, když máte v zimě rýmu.", přizavřela při vyprávění oči paní Dvě.
"A to se vám, pani, nerozpečou při pečení?", kroutila hlavou paní Jedna.
"Kdepak, já je dávám až na hotovej koláč. To pak v hubě pořádně pohladí. Upeču koláč s tvarohem a tyhle chrhle na něj namažu a hotovo. Moje holka to ještě zasypává natrhanou mátou. Ale to už jsou jen takový novinky. Meruňkovej koláč je těsto, tvaroh a želírovaný meruňky.", shrnula paní Dvě.
"Bez drobenky???", skoro vykřikla paní Jedna.
"Jo, bez brobenky, tu jsme dávali vždycky jen na koláč s borůvkama.", potvrdila paní neexistenci drobenky na jejím koláči s chrlema.
"No to nevim, to by mi asi nešmakovalo", lehce se zapýřila paní Jedna a z kapsy sáčka vytáhla kapesník a mocně se vysmrkala.
Nějak se mi spojily chrchlance na koláči s chrchlancema, který vyjížděly z jejího nosu.
"No, my jsme zase nikdy nepekli v koláči meruňkový pecky. Tak si nechte ty řeči, že by vám můj koláč nechutnal. Dyť vám ho nenabízím.", nenechala se paní Dvě.
Schylovalo se ke slovní potyčce dvou meruňkových dam.
"Kdo to kdy viděl, koláč bez drobenky!", vzdychla smutně a skoro se nad tou větou hnusem oklepala paní Jedna.
"A kdo kdy viděl, aby lidi žrali pecky meruněk.", vstala paní Dvě z lavičky, čapla tašku a rychle odešla.
Zůstal jsem sedět. Paní dvě taky. Ještě jednou se vysmrkala a rozhlížela se kolem.
Všimla si mě.
Usmál jsem se.
"Slyšel jste to?", řekla na oko pohoršeně.
"Slyšel.", přiznal jsem jednoslovně.
"A jak máte rád meruňkovej koláč vy?"
