Nedělní chvilky poezie vzaly v České televizi za své. Nezbývá, než se rozhlédnout jinde. Doporučuji restauraci Hutník v Kladně - ale bacha, žádnej Seifert to nebude.
Hospoda Hutník na Vítězné třídě v Kladně je rájem českého poeziálního pornopunku.
Vysoké stropy slibují skvělou akustiku. Na echt špinavém stropě visí na krátkých šňůrách opravdu hnusné lustry. Stoly a lavice jsou masivní, jak jen masivní mohou být. Svět pijáků piva oslavují básně umě vyvedené na stěnách. Takové poetické říkanky o tom, jak nás pivečko vede životem.
Romantizujícím prvkem v prostoru jsou vedle sebe vyřazené herní automaty a žluto bíle vykachlíčkované toalety.
Nenechte se ale obalamutit interiérem.
Hospodu vždy dělají lidé. A nejvíc ji dělají štamgasti!
Do hospody v ukrutně divně socialistickém bloku šesti věžáků spojených dalšími budovami nás zahnal déšť.
V plánu bylo jedno pivo, přečkat padající vodu a zmizet. Jak se člověk často mýlí!
V rohu u dlouhého stolu seděla starší osamocená žena. Pravou dlaní hladila sklenici piva a zpod zeleně namalovanými víčky s lehkou tupostí v tváři pozorovovala místní frmol.
U hlavního, štamgastího stolu, seděli zdejší, jak nám došlo později, pábitelé.
Šedivé dlouhé vlasy chlapa bokem ke mně naznačovaly, že by mohlo jít o druh muže z čeledi Ivan Hlas. V cyklistickém dresu oblečený druhý muž, sedící u stolu vedle "Ivana Hlase" byl exponát kolem vysportovaný a pivem zdemolovaný. Třetí u stolu, nejmladší z celé této svaté poetické trojice, byl celý v černém a bachor mu lascivně hladila mikina s kapucí a nápisem Slayer.
Upili jsme z našich sklenic a já nastražil uši v momentě, kdy Slayer pložil tiché alkoholičce zcela zásadní otázku. "Honila ste si někdy péro?"
Žena, bez jakékoliv známky nervozity nebo znechucení z položeného dotazu, lehce upila ze své sklenice, nadechla se a řekla jenom: "Aleši..., nech toho."
Slayer tedy soustředil svoji pozornost na proti němu sedícímu Hlasovi. "A ty?"
Hlas musel vyvinout opravdu velké úsilí k tomu, aby jeho odpověď měla nejen smysl, ale aby byla i srozumitelná s ohledem na jeho omezené možnosti artikulační.
"Já už neelea, neejalakulaju, nee ... nestříkám", dokončil úvahu o svých reprodukčních schopnostech a možnostech. Lehce upil z piva, které se ve sklenici tvářilo spíš jako minulý týden zapomenutá moč.
"Mně zase žádná nechce, ani Marcela. Viď?", zařval Slayer přes celou hospodu na ženu za výčepem.
Zhluboka jsem se napil.
"To víš že ne," zasadila Slayerovi odpověď Marcela, položila svoji rozkouřenou cigaretu na kraj popelníku a dotočila další škopek tak, že čepice na něm vypadala jako čepice Santa Clause, kterého jsem na podzim potkal v jednom obchoďáku na Floridě.
"Ani se ti nedivim. Já sem tak hnusnej, že si to ani nemůžu dělat před zrcadlem.", rozbil svojí upřímností Slayer začínající "lehce" erotickou diskuzi cílenou na servírku Marcelu.
Na konci stolu se z ničehož nic vztyčil cyklista a ukázal tak všem v hospodě své šlachovité tělo potažené silonovým obepínajícím dresem. Opřel se oběma dlaněma o desku stolu, mírně sklopil hlavu a poeticky, s mírným nádechem možného dobrodružství směrem k Slayerovi prohlásil: "Dej mi pusu."
Napil jsem se podruhé a ještě víc zhluboka, protože jsem čekal sled událostí, které sledovat střízlivý není doporučováno.
Cyklista měl v úmyslu vyrazit ke Slayerovi pro nabízený polibek, ale nohy mu sloužily asi stejně, jako by měl od kyčlí směrem k podlaze na těle nasazené převařené špagety.
"Sedni si", poradila smířlivě, až mateřsky Marcela cyklistovi a ten ji RÁD poslechl. Dosedl na vyzáblý zadek a zapálil si cigaretu. Polibek se nekonal.
Slayer byl prokazatelně ještě málo ožralej a o to víc při chuti. Osamocená alkoholička s přihmouřenýma očima pořád hladila nedopitou sklenici piva. Ivan Hlas mlčel a strnul nad stolem se spuštěnými vlasy jako busta Ivana Hlase. Slayer chytil slinu.
"... já si honim rád, ale už mě to tak nebaví", rozvalil se po židli, nafoukl břicho do velikosti reklamního pvc míče a z hlavy si efektním macho gestem stáhnul čepici, kterou elegantním hodem poslal na stůl.
"Aleši, nech toho...", vybublalo opět z pusy stárnoucí alkoholičky a já se opět zhluboka napil. Začal jsem mít mrazení z toho, že téma onanie bude ústy Slayera přeneseno i ke stolu, u kterého jsem seděl.
Neměl jsem zrovna chuť vyprávět pár lidem v kladenské hospodě Hutník nic o mém samoukájení. Navíc, před zrcadlem jsem to fakt nikdy nedělal a vzhledem k mému věku se frekvence těchto radovánek tak nějak přirozeně snižuje.
"Máš fakt krásný vlasy", řekl až něžně Slayer, zřejmě nabuzený nabídnutým, ale nezrealizovaným polibkem od cyklisty, směrem k Hlasovi.
ZHLUBOKA JSEM SI LOKNUL a čekal.
"Fa akt?", zamulal Hlas a rozšafně hodil hlavou tak nešťastně, že mu konce dlouhých mastných šedivých vlasů utonuly ve sklenici piva. Nechal je tam. Nebyl to žádnej vyměklej metrosexuál.
"No fakt. Chtěl bych mít takový krásný vlasy, jako máš ty.", rozněžnil se Slayer a levou rukou pohladil hlavu šediváka.
Hlas držel jako hárající fenka.
I přes zimu,kterou s sebou přinesl nedělní déšť, sálal prostor erotickým napětím.
Cyklista na konci stolu se opět vztyčil a v okamžiku opět dosedl zpátky na lavici. "Gravitace je svině", prohlásil nešťastně a vrátil se do limbu.
Marcela mrkla od výčepu k našemu stolu a plánovala nás ožrat. "Ještě pivečko, pánové?"
Nedal jsem si.
Nedal jsem si z obav, že zapředu s Hlasem, že se přidá stárnoucí alkoholička, že budu mít ambice pomoct vstát znavenému cyklistovi a že mě ve finále Slayer odtáhne do žlutě vykachlíčkovaných toalet a tam mi bude chtít před zrcadlem dokázat, že je fakt hnusnej.
Nedělní chvilka kladenského poeziálního pornopunku díky mému strachu skončila.
