Bylo jich pět. Pět kamarádů na život a na smrt. Pět kamarádů, kteří jednou v srpnu společně sedli ke stolu a začali psát dopis v ruštině: "Uvažájemyj Leonid Iljič..."
Můj dnešní první blog nebyl plánovaný. Zaujal mě ale příběh matky, která se po tragické smrti syna rozhodla darovat jeho orgány pacientům čekajícím na pomoc. Ženská, která by měla být vzorem nám všem. A to zvláště v dnešní době...
---
TENTO můj blog měl být blogem prvním a dnes jediným.
Je o pěti chlápcích, kteří 3. srpna 1968 napsali dopis. Dopis tzv. "zvací" určený soudruhu Leonidu Iljiči Břežněvovi.
Soudruh Leonid Iljič Brežněv byl zdatným pokračovatelem v Rusku započatého díla pana Josifa Vissarionoviče Stalina. Takže si umíte představit, co to bylo za člověka.
Ti mnou zmínění chlápci se jmenovali Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biĺak.
Lozjík (Indra) byl tehdy členem ÚV KSČ a šéfoval dopravě. "Po dopisu" se stal předsedou Federálního shromáždění (1971)
Drahoš (Kolder) byl taky členem ÚV a "po dopise" se stal předsedou Výboru lidové kontroly (1969)
Olda (Švestka) byl taky samozřejmě členem úvé a "po dopisu" se vrátil na post šéfredaktora Rudého práva, ze kterého byl v době "pražského jara" vypovězen.
Toník (Kapek), tenhle snaživec napsal dokonce z vlastní iniciativy už jeden dopis před tímto více známým a "po dopise" fungoval jako jeden z hlavních organizátorů a realizátorů normalizace. Krom toho byl veden jako důvěrník KGB.
No a posledním z těch pěti je Vaska (Biĺak) - partajník, ideolog, neostalinista - do roku 1988 tajemník pro otázky zahraniční politiky ČSSR.
A tahle parta pěti "správných chlapů" napsala tenkrát, přesně před 50 lety dopis do Ruska, aby se prý o nás už konečně Rusko postaralo, protože tady hrozí kontrarevoluce a bůh ví (tak to zřejmě teda nenapsali), co by se taky mohlo stát...
Mohlo by se stát, že by lidé svobodně vyjadřovali své názory a měli možnost číst, nebo poslouchat svobodné názory jiných! Pane jo.
Mohlo by se stát, že by mohli svobodně cestovat po CELÉM světě! No panečku.
Mohlo by se stát, že by mohli chodit k volbám a volit jinou politickou stranu než tu, kde v úvé seděli oni zmiňovaní chlápci! No tak to teda prrrr.
Mohlo by se stát, že by lidé chodili městy a jezdili krajinami, kde by je skoro na každém kroku nepíchali do očí hesla o tom, jak zítra bude líp, než bylo včera! To by taky nešlo.
Mohlo by se stát, že by k českejm dětem chodil pořád Ježíšek a Mrazíkovi by tak vyfouk rybník! No to teda ne.
Mohlo by se stát, že by lidi nemuseli stát fronty na ovoce, hajzlpapír a osobní auta. To by tak hrálo!
Mohlo by se stát, že by se na vysokoškolská studia dostali i zájemci, jejichž rodiče byli v roce 48 živnostníky! Dokážete si to představit?
Mohlo by se stát, že by těchto pět správných chlapů přišlo o práci, kde nemuseli skoro nic umět! Sakra. Sakra.
V jejich "profesích" stačilo být jen uvědomělým, ochotným, ohebným, ve lžích bezedným a záludným mizerou, který na lidi z vlastního národa pozve soldatesku a zajistí tak na hodně dlouho dobu změnu z pohybu na stagnaci.
Příšernou, odpornou stagnaci, ze které se každý okupací porobený národ vzpamatovává i po několik dalších generací.
Tak těchto pět správných chlapů psaní sesmolilo, podepsalo a dopis nechalo přesně před padesáti lety předat soudruhu Brežněvovi, který se v Bratislavě vzpamatovával z neúspěšného česko - ruského setkání, konaného den předem v Čiernej nad Tisou.
A tahle bumážka, sepsaná komunistickými pohunky, se stala pro Brežněva a jeho soudruhy záminkou k okupaci Československa v roce 1968. Co se dělo po srpnu pamatujeme, nebo si dohledáme na internetu.
---
Proč to píšu?
Protože je to NAŠE historie.
Protože o 21. srpnu se v tisku a i zde na blogu vyrojí tolik textu, že nebude možné si vybrat.
Protože tento "zvací dopis" byl důvodem k tomu, aby k nám vjeli Rusové a další, "zabydleli" se tady a nevrátili se zpátky domů dříve než v červnu 1991.
Protože se komunisté, z té samé partaje, jen jinak pojmenované, zase dostávají k vládní moci a bůhví, jaké dopisy budou ochotni a s nadšením sesmolit.
Dnes jsme na den přesně 50 let po "zvacím dopise" a za pár dní budeme přesně 50 let od první minuty okupace Československa "spřátelenými vojsky".
Je to paradoxní, ale není od věci na závěr napsat: "Lidé, (minimálně) bděte!"
